Starší lidé mohou věřit, že jsi šťastný, když sám sobě pokládáš základní životní otázky tak brzy. Ale jaké to je, být šťastný? Být spojen s duchovní dimenzí už od mládí, to nemusí být tak snadné. Někdy se to zdá být složité. A neexistuje zde žádná inteligentní odpověď.
V každém z nás jsou kvanta myšlenek. Miliardy „já“ zamotaných v amorfním klubku myšlenek „já“. Za těmito miliardami myšlenek, které pokrývají skutečné já, existuje něco tak nádherného, že je nemožné o tom mluvit.
Proč si někteří lidé myslí, že jsi šťastný? Protože věří, že jsi spojen se skutečným já; tímto velkolepým, šťastným já, které do tebe vlévá svou radost, svou sílu, svou lásku, svou nesmírnost.
Někteří lidé předvídali tuto možnost, a pocítili ji ještě silněji, když poprvé vstoupili do čistého éterického pole, jako je v chrámu pravé gnostické školy. Naučili se setkávat se silou, která zjevuje a otevírá dveře k pravému vnitřnímu já. Pro ně existuje život „před“ touto zkušeností a život „po“ této zkušenosti, protože rozpoznali vnitřní působení této síly a toho, co mění. Ale chápou také, že tato stezka vyžaduje snahu, a domnívají se, že věci jsou pro tebe jednodušší.
Pro druhé je to opačně. Věří, že mladí lidé nemohou mít vnitřní zážitky duchovní povahy.
A ty, jak můžeš rozlišit sebe od aktivního spojení s intenzivní věčností? Jak můžeš rozlišit lineární dimenzi od ohromného universa, které je za všemi věcmi a které se zrcadlí ve tvém vnitřním já? Vše je propletené. Pomáhá ti porovnávání poznat, kdo jsi?
Možná je snadnější jednat, jako kdyby neexistovala žádná věčnost, žádné duchovní jádro, a nebrat ji tak v úvahu ve svém každodenním životě. Ale nikdy ve skutečnosti nevolíme. To duše volá nebo nevolá. Vibruje a spojuje… nebo ne.
Jistě můžeš jednat, jakoby v tobě nebyla žádná otevřenost vůči velké síle, která volá. Je to domáhání se nejintenzivnější radosti, nejvíce sjednocující, nejnádhernější. Cítí ale také bolest oddělení a neschopnost pochopit, že tento život není tím, po čem touží. A s tím není vždy lehké žít. Můžeme to zažít ne jako vnímání duše, ale jako vnitřní utrpení.
Když tě tato síla volá zevnitř, můžeš ji zaslechnout. Ne svým uchem, ale jako pocit. Můžeš ji vidět. Ne svým zrakem. Ale světlo duše vyzařuje z tvé bytosti a dává ti konkrétní vibraci, která může být vnímána těmi, kdo jsou pro to citliví.
Dokonce když říkáš sám sobě „ne, ne, nic nevidím, nic necítím“, jsi konfrontován s konkrétními životními situacemi. Tví přátelé, dokonce bez povšimnutí, mohou být dotčeni tímto světlem v tobě. A ty sám to můžeš lépe cítit, když jsi s mladými lidmi, kteří nesou to stejné světlo. Protože to není o tom, něčím být nebo nebýt. Týká se to kvality duše uvnitř každého z nás. Týká se to průzračnosti, hloubky, jemnosti, magie.
Vyrůstáš s touto vnitřní magií, se kterou není vždy snadné žít. Může přicházet s pocitem, který je obtížné nést.
Pokud zvolíš důvěřovat této magii, budou se dít úžasné věci – tak velkolepé věci, že je nemohou popsat žádná slova. Ale kupodivu to zabere trochu času. Také shledáš, že nejsi tak osamělý, tak oddělený, jak ses mohl někdy cítit.
Něco zkus: Když cítíš nedostatek štěstí, když v tobě roste vědomí nedokonalosti, snaž se s tím nebýt nespokojený. Nebo se jen snaž neprojektovat tento pocit na druhé kolem sebe. Spíše se snaž udělat si čas, abys pocítil něco, co tě vede zevnitř, a pak najdi svou cestu k tomuto vnitřnímu doprovodu; abys nalezl magické vlákno uvnitř ticha. A když cítíš nezměrnou naději, snaž se neprojektovat ji na určitý subjekt, ale dovol spíše její síle rozvinout se v tobě. Nenechej se odradit, když ještě „nevidíš“.
Účelem ega je být kapitánem na tvé lodi v každodenním životě. Ale tvé ego ti nemůže pomoci s tím, co je v tobě z Duše, protože co je z této magie, to se probouzí uvnitř.
Tato magie je dána Duši proto, aby byla osvobozena a stala se opět vědomou a aby jednala v této pravé skutečnosti, ohromné a radostné skutečnosti. Je to dáno Duši, aby mohla konat s druhými v silách této skutečnosti.
Nechrání tě to před žitím každodenního života, před úspěchem či neúspěchem, mít či nemít přátele. Na druhou stranu dává více naplňující energii. A radost z toho, co je utkáno.
Pak půjdeš cestami transfigurovaného života. Protože se kousek po kousku probudí jiné aspekty, odhalí, spojí a upraví tvůj vztah k sobě samému a druhým. Vytvoří možnost nového vnitřního přátelství, které bylo nepředstavitelné, a odpoví na možná nepoznanou touhu.
Přeji ti radost, která přijde.
