Rádi bychom uvažovali o myšlence, která jde možná proti našim obvyklým představám o vztahu mezi mužem a ženou. V tomto článku se nezabýváme ani otázkami dominance nebo emancipace, ani se nezabýváme psychologickým pohledem ve snaze najít harmonické partnerství. Zabýváme se novým paradigmatem.
Co chceme naznačit je, že se muž a žena mohou „vzdát“ všeho, co se týká jejich osobního vztahu k vyšší moci. Mohou dosáhnout jednoty, která jde cestou až za obvyklým pochopením pojmu.
Začátek stezky k pravé jednotě je vždy v aktuálním okamžiku. Jejím konečným cílem je úplná vnitřní transformace. Čeho se musíme vzdát? Jistě ne svého partnera, ale určitých aspektů našeho vztahu, jako potřeby dominovat a reagující potřeby emancipovat.
Tento proces je duchovní stezkou sebepoznání a každý člověk na této stezce bude veden k uvědomění si jemných technik ega. Nakonec přicházíme k pochopení, že ego je jen dočasným ztělesněním našeho věčného já. Pokud následujeme stezku od okraje do středu, přibližujeme se k jádru své bytosti v celé její vibrační skutečnosti.
Stezka k sebepoznání začíná v srdci. Tam jsme obrazem nositele božského já; tam nalézáme dveře k věčné přítomnosti ducha. Tyto dveře se otevírají, jakmile je naše touha po naplnění dostatečně silná.
Na této duchovní stezce podstupuje duše mužů a žen dvojnásobný proces: Sestává z naprostého odevzdání síly vůle vyššímu životnímu principu a ze vzkříšení toho stejného principu jako nové duše.
Mužský a ženský jsou polární principy, které mohou být nalezeny v obou, mužích i ženách. Abychom vytvořili nahoru směřující pohyb z tohoto duálního principu, je nezbytný třetí prvek: božský duch.
V tomto trojúhelníku, sestávajícím z mužského, ženského a božského-duchovního, mohou dosáhnout dualistické, na zemi vázané energie vyšší úrovně. Stejná magie může nastat ve vztahu mezi mužem a ženou, v každém vztahu, který se týká této záležitosti. Není to pak již otázkou dominance a emancipace, ale spíše transformace a transcendence.
To božské-duchovní zná ženskou formu vyjádření – lásku, a mužskou formu vyjádření – myšlenku. Láska rezonuje se srdcem, zatímco myšlenka rezonuje s myslí. To je pravdivé pro obě pohlaví. Avšak ženy tíhnou spíše k přijímání toho božského-duchovního svým srdcem, zatímco muži mnohem pravděpodobněji přijímají duchovní impulzy ve své mysli.
Tato možnost má za následek naprosto novou spolupráci v poskytovaném vztahu, když oba partneři postaví hledání věčné pravdy do středu svého života. Skrze akt odevzdání se může ženské srdce stát půdou pro duchovní sémě, a tak svědčit o pozoruhodném vývoji. Muž, jako partner, se může na tomto zázraku podílet. On nyní může na druhé straně, poté co očistil svou mysl, okamžitě pojímat impulzy ducha svou myslí. Ty nebudou rezonovat jen s jeho srdcem, ale také s partnerčiným.
Jakmile je mužská mysl otevřena pro ducha, probudí se v něm nová vůle, aby uskutečnil, co přijal. V ženě na druhé straně duch probouzí volní aktivity srdce. A opět přijaté síly se sjednocují ve vztahu, znásobují možnosti obou partnerů.
Duchovní stezka se tudíž nezajímá o muže a ženu, nesnaží se harmonizovat jejich vztah podle jejich vlastní, egocentrické síly vůle. Místo toho přicházejí k pochopení svých vnitřních dispozic a učí se je používat na své duchovní stezce. Harmonie je logickým následkem vnitřního odevzdání tomu božskému-duchovnímu, protože duch nezná žádnou disharmonii.
Na této stezce zasvěcení umožňují novým duchovním hodnotám, aby vstoupily do jejich životů. Tyto hodnoty tento vztah urychlují a pomocí světla ducha mohou muži a ženy překážky v jejich vztahu uvidět a překonat.
Tímto způsobem se stávají pravými, živými dušemi. Působí v nich záření lásky, poznání a nová vůle, které jsou jiné než ty, které běžně nazýváme láskou, poznáním a silou moci. Takový vývoj je možný, jakmile je prožito mnoho zkušeností a zkoušek a oba partneři se vědomě rozhodli zasvětit své životy božskému duchu.
Oba proudy ducha, ženský a mužský, působí společně ve svaté polaritě, ze které povstává stvoření. Oba proudy tvoří z tohoto vztahu mezi muži a ženami, v muži a ženě a také ve větších skupinách.
Pak budou muži a ženy pozvednuti do pravé jednoty duší. A z jednoty jejich duševního záření vzniká třetí prvek: syn, božské vědomí, nejvyšší aspekt duše.
Většina z nás je stále vězni duality světa. Můžeme se ale navrátit do stavu pravé jednoty. Tato možnost je v nás a očekává naše rozpoznání. Láska, kterou může navzájem cítit muž a žena, nebo kteříkoliv dva lidé, je jen odrazem, vzdálenou ozvěnou pravé božské lásky, která září pro každou lidskou bytost.
Tato božská láska je tajemstvím a zázrakem každé lásky.
