Hlavní pravda o Pravdě je ta, že pokud jí nedosáhnete sami, nikdy se nestane vaší pravdou.
Pokud objektivně analyzujeme lidská přesvědčení a názory, narazíme na celé spektrum vzájemně se odmítajících pravd. Někteří lidé si jsou jistí, že po smrti existuje věčný život, někteří věří, že mají duši, zatímco další prohlašují, že existuje pouze materie.
Abychom se vyhnuli dogmatismu, museli bychom uvažovat o možnosti, že veškeré existenciální otázky jsou pokládány ze strachu před smrtí, obavy z neznámého. Tak možná není tou pohánějící silou láska, ale strach, který nás nutí vydat se na dlouhou cestu k pravé skutečnosti, osvobození od iluze a strachu.
Člověka odlišuje od všech ostatních živých stvoření na zemi jedna věc. Jen člověk může objevit bytí, které jej oživuje, a může se vědomě opět sjednotit s tím, který vždy kráčel po jeho boku. Jen člověk ho může poznat a spojit se s ním.
Stezka leží skryta v každém z nás, bez ohledu na světonázor a znalosti, které vlastníme. Mohli bychom říci: Pravda je tak blízko, zatímco ji hledáme na nejvzdálenějších místech. Jsme jako někdo, kdo umírá žízní, zatímco stojí ve vodě.
Pokud odcházíte na nejdůležitější cestu svého života, abyste nalezli pravé bytí, pak za sebou musíte nejprve zanechat vše osobní, vše, co znáte, vše, čemu důvěřujete, vše, co myslíte, vše, co jste! Takto „obnaženi“, bezmocní, jakoby vyhnáni z nebe svého osobního života se musíte vydat na neznámou cestu.
Avšak vnitřní hlas stále hovoří:
Začni hledat Pravdu bez jediného závěru, bez jakéhokoli předem daného předpokladu. Jen takto se staneš pravým hledajícím. Zaujaté oko je slepé, srdce plné závěrů je mrtvé.
Jestliže dosáhneš podmínky svobody od svých přesvědčení, jen pak dospěješ k jádru problému, se kterým musí být konfrontován každý člověk hledající osvobození. Pak staneš před třemi branami. Naše projití jimi otevírá cestu k věčné svobodě.
Projití třemi branami
První ze tří bran nese nápis: „Svázanost a související touhy a žádosti“.
Na druhé je napsáno: „Iluze osobní existence“, a na třetí bráně, která daruje přístup do věčné svobody, čteme: „Touha po životě, touha po existenci“.
Stezka osvobození musí mít jen jeden cíl: nechat hledající, aby si uvědomili, že musí projít těmito třemi branami, a poskytnout jim klíče, aby je mohli otevřít a projít. Když skutečně začínáme uvažovat o povaze života a chceme pochopit své motivy a činy, pak se přibližujeme první bráně. Začínáme jasně vidět, že všechny naše činy jsou motivovány vázaností. Mysl je svázána téměř se vším. Může to být pozitivní pouto, když jsou zde výhody, nebo negativní pouto, když je zde naléhání dané věci uniknout. V obou případech je to záležitost mentálních vazeb s určitou věcí, bytostí nebo situací.
Lidská mysl je konzervativního druhu. Vždy se snaží udržet, co jednou dosáhla. Není dychtivá to změnit. Každá změna zapříčiňuje pohyb, kterému mysl vzdoruje. A tak se ego ocitá v boji proti skutečnosti změny.
Avšak vesmír je jedním velkým procesem transformace, kde je nemožné pohyb zastavit.
Jediným řešením, jak projít touto branou, je naprostý souhlas a přijetí energie, která pohybuje vesmírem, a naprostý soulad se všemi změnami.
Druhá brána nechává člověka, aby si uvědomil, že věc, která udržuje naše utrpení, je iluzí oddělení, iluzí být oddělenou bytostí. Když o sobě uvažujeme jako o samostatné bytosti, vybavené svou vlastní vůlí, můžeme se pouze přesunout od jednoho omylu k jinému, zatímco bojujeme s celým vesmírem, který nás obklopuje.
Učte se, jak se vidět jako jednota se vším ve Vesmíru. Nalezněte cestu ze snů o životě k Životu samotnému. Buďte přítomní, vždy, kdekoli jste. Nic nevytvářejte: navraťte se k nulovému bodu. Tento nulový bod je čistým vědomím, původním, absolutním, dokonalým, je Pravdou nad existencí a neexistencí.
Existuje duchovní slunce, které stále svítí. Existují také mraky – to je naše iluze osobní existence. Tyto mraky jsou vybaveny inteligencí a individualismem. Někdy velmi hutné, mohou být velmi špatné, zákeřné, hromující mraky, které způsobují záplavy, kroupy nebo mlhu. Přesto mohou přijímat také formu jemných, příjemných oblaků, kterými svítí sluneční paprsky. Osobnost je pak mírná a přátelská. Mrak ale není samostatným bytím!
Atmosférické mraky jsou vytvořeny z bilionů kapiček vody a ledových krystalů. Kapky, zpočátku maličké, se seskupují kolem smítka prachu a jiných mikroskopických částic. Aby se utvořil mrak, musí zde být bod shlukování, kolem kterého se kapky vody shromažďují. Tato smítka jsou naše myšlenky, koncepty, naše představivost. Když uklidíte tento „prach“, oblaka iluze se nemohou vytvořit.
Průchod třetí branou je nejobtížnější, protože se dotýká nejzákladnějšího pudu každého žijícího a cítícího stvoření. Touha existovat může být přirovnána k plameni. Jediný způsob, jak najít skutečnost a být osvobozen z kola zrození a smrti, je uhasit pohánějící síly života – žádostivost a všechny druhy polarizace.
Příchod
Často slýcháme, že bychom se měli zříci svého ega. Ale to nelze udělat jen tak. Je to jako stát ve tmě – nemůžete opustit tmu, když jste v temné místnosti. Můžete do ní pouze přinést světlo. Tma jako taková neexistuje, místo toho zde může být nedostatek světla.
Pravá meditace je život a zkušenost života beze slov, až za slovy. Vstup do takové meditace je pozoruhodným duchovním spojením se vším, co nás obklopuje – s předměty, rostlinami, zvířaty, lidmi. Zcela beze slov. Znamená to vnímání jejich nejhlubšího bytí, beze slov.
Pak si všimnete, že existuje místo, které nelze pojmenovat. Je zde místo, kde po sobě život a smrt navzájem nenásledují. Je zde místo, kde není žádné zrození a žádná smrt. Toto místo je v každém z nás. Je to místo až za životem a smrtí. Uvědomění si této skutečnosti, tohoto místa, je velkým osvícením, velkým osvobozením.
