Výstava Pinacoteca, São Paulo, Brazílie, 3. března až 16. července 2018.
Pinacoteca São Paulo uvádí poprvé v Latinské Americe samostatnou výstavu švédské malířky Hilmy af Klint (1862–1944). Její dílo bylo v oblasti abstraktního umění oceněno jako průkopnické, přestože zůstávalo utajeno po většinu dvacátého století.
Roku 1907, kdy Hilma af Klint pracovala na sériích „Obrazy Chrámu“ (sestávajících ze 193 utajovaných děl, vytvořených v letech 1906 až 1915), Picasso namaloval „Avignonské slečny“, Gustav Klimt „Polibek“ a Frida Kahlo „Mexico City“. Krátce poté se objevila jména jako Kandinsky, Munch a Mondrian, umělci, kteří ovlivnili dějiny umění, s výjimkou Hilmy af Klint, která se do tohoto příběhu nevešla, protože její abstraktní dílo bylo odhaleno na její žádost teprve dvacet let po její smrti. Teprve v roce 1986, kdy ji poprvé mohlo na výstavě „Duchovno v umění: Abstraktní malba 1890–1985“ na výstavě LACMA (Losangeleské muzeum umění) ocenit několik lidí.
Její práce odhaluje cestu do vyšší roviny. Hilma af Klint věděla, že veřejnost nebude ještě připravena přijmout její práci, která není plně pochopena dodnes. Hilma navrhuje cestu sebepoznání, která se týká každého z nás. Postupně se lidstvo této cestě otevírá. Kvůli impulzu věku Vodnáře jsou lidé více vnímaví k novým myšlenkám. Avšak myšlenky zaznamenané Hilmou nejsou nové, vždy existovaly a budou existovat.
Hilma af Klint nebyla jen umělkyní, ale také osobou hledající duchovní vývoj. Na začátku byla pouze nástrojem pro zaznamenání nehmotného do hmotného, od neviditelného až po viditelné. Podle Johana af Klinta, synovce umělkyně, dědice jejích děl a prezidenta Nadace Hilma af Klint, „je její práce zhmotněným zpodobněním duchovního světa“. Teprve později Hilma af Klint odkrývá vývoj svého vlastního vědomí.
Dva lidé ze skupiny spolutvůrců LOGONu výstavu navštívili a zde je jejich dojem:
Když uvažujeme o díle Hilmy af Klint, vnímáme jeho velkolepost a to, že je v něm něco, co nelze vyjádřit slovy. Někdy se vyjadřuje prostřednictvím geometrických forem, občas prostřednictvím přírodních tvarů. V tomto smyslu je její práce abstraktní, protože se nás dotýká způsobem nepochopitelným pouze konkrétní myslí. Je nutné to zažít, prožít prostřednictvím našeho stavu bytí a dovolit proniknout do našeho vnitřního já, našeho srdce a nechat vibrovat něco, co rezonuje a je v souladu s touto vibrací. Dílo Hilmy af Klint není určeno pro intelekt, pro interpretaci; je možné to vnímat, jakmile se dostaneme do kontaktu s jejími plátny, především těmi, které byly namalovány pro chrám. Pro který chrám to Hilma malovala? Odpověď hledajícímu pravdy je: Hilma nemalovala pro žádný chrám; ukazuje stezku k vybudování vnitřního chrámu.
Její dílo je schopné odrážet vše, co vnímáme svýma očima v sobě, je to poznání! Je to duchovní cesta, kterou kráčí, která existuje, která je zde a každá osoba, která ji hledá, ji může skutečně najít. Je to dárek pro přítomnost, protože je to nyní, kdy je ukázána lidstvu s jeho současným vědomím, v současném kosmickém okamžiku, které má tuto otevřenost přijmout, stejně jako vnitřní nepokoj, žízeň hledajícího, tuto nespokojenost se současným stavem věcí. Pozorujeme, jak přitažlivé jsou její obrazy a jak návštěvníci výstavy, z nichž mnozí jsou mladší 10 let, jsou unešeni těmito plátny. Existuje nějaký lepší důkaz, který by ukázal, jak je všem blízké její umění?
Ovlivněna duchovními hnutími, jako Kříž s Růží, Teosofie a později Antroposofie, Hilma af Klint zaznamenala dimenze, které přesahují chápání smysly. V nesčetných písemných dokumentech vědecky vyjadřuje a katalogizuje neviditelné energie světa. Stojí za zmínku, že v té době se stalo neviditelné předmětem zájmu současně s vědeckými objevy, jako jsou rentgenový paprsek a elektromagnetické vlny. Můžeme si všimnout, jak oddělenost skutečně neexistuje a vše je vzájemně propojené, ale odhaluje se každému jinak. Tak Hilma af Klint objevila tytéž stejné věci umělecky. V okultním oboru nabyl význam spiritismus. Hilma získala své zkušenosti ze spiritismu s Kruhem pěti (Circle of Five), skupinou složenou z ní a dalších čtyř přátel, která se zabývala během sezení automatickým psaním a spojováním se s vyššími duchy.
Je však zřejmé, že švédská malířka přišla do styku s vyšším magnetickým polem, čirým a vznešeným, o kterém mluvila s Rudolfem Steinerem. Polem, které nepatří do dialektického světa (svět protikladů, světla a tmy, dobra a zla): polem Ducha.
Hilma af Klint se živila jako malířka portrétů a krajin, byla velmi svědomitá a ve své duchovní práci týkající se botaniky vytvořila četné záznamy o uspořádání atomů a magnetických polí, stejně jako o Posvátné geometrii. V knize Posvátná geometrie: přírodní, vědecké a pythagorejské základy (Jesus Zaton) čteme: „Posvátná geometrie není omezena na jednoduché rozměry, ale snaží se prozkoumat energetické vzorce, pomocí nichž byly vytvořeny všechny formy z Jednoty nebo metafyzického Vše: od vývoje embrya až po vzory, které sledují formování a rytmy planet, galaxií, skvrn a linií na kůži zvířete nebo způsob, jakým jsou strukturovány molekuly DNA. Od malého až po velké, všechno je ovládáno Posvátnou geometrií.“
Její práce zahrnuje Genesis, od Chaosu až po počátek, Slovo. „Deset Největších“ vypráví příběh o vývoji vědomí (ve spirálách), o fázích lidské bytosti od dětství po stáří. „Obrazy Chrámu“ vrcholí sérií Oltářní obraz, která je vlastní duchovní cestou Hilmy af Klint, alchymickým procesem, který přetváří olovo ve zlato. Další krásná série je „Strom Moudrosti“, v čísle 1 Hilma umisťuje srdce (střed člověka) na základnu kmene stromu. Srdce je vstupní branou k dalším dimenzím, které vedou ke kalichu Svatého Grálu, který září (12 paprsky). Odloučení je tím větší, čím dále jsme od poháru, Ducha. Toto je zobrazeno bílou a černou holubicí. Ve vyšší dimenzi se holubice sjednocují. Jedno, nedělitelné, věčné.
Tato cesta sebepoznání, o kterou Hilma af Klint usilovala, je její umění: umění schopné měnit duchovní život těch, kteří s ním přicházejí do styku. Život, který proudí z vašeho srdce, který vám chce nabídnout věčnost, která není jen nějakou představou, ale silou, nekonečnou událostí, bez začátku a konce, nyní, v přítomnosti.
