Projekce návratu Krista v časoprostorovém měřítku ve světě
Spisovatel Steven Greer zkoumal, jak je možné, že faktická odhalení bezpočtu spatřených kosmických lodí a mnoha bonafidních svědectví pilotů a astronautů byla znovu a znovu zablokována, a tak mohl nakonec na základě poznatků z rozšířené reality dojít k závěru, že existuje stínová „společnost“, která má zájem na udržení kultury strachu týkající se mimozemských intervencí, a to z politicko-ekonomických důvodů. A že stínová společnost je organizována mezinárodně. Greer poukazuje na to, že on osobně si nemůže dovolit zavrhnout celou věc jako konspirační teorii. Objevil mnohem více hlavních strategických souvislostí, které popisuje ve své knize Utajovaná pravda – zapovězené poznání[1]. Brána k univerzální jednotě jako nezbytnému rozvoji vědomí již byla zmíněna. Je sama o sobě vhledem, který není nový a je již známý a zpracovaný mystiky, jako je Jan van Ruusbroec (Duchovní svatba[2] s mottem a tématem: Hle, ženich přichází, jděte mu vstříc).
Novinkou je – alespoň pro drtivou většinu lidstva – formulace účelu stínové společnosti z náboženského hlediska: příprava a inscenace návratu Krista současně se zničením světa a smrtí miliard lidí. Tato velmi mocná skupina se snaží řídit svět určitým směrem kvůli své interpretaci proroctví, které se podle Greera již stalo. Armagedonského proroctví, zrozeného z nevědomosti, pověr a nenávisti. Nevědomost je kořenem a řešení spočívá ve znalostech, osvícení a spiritualitě.
Problém se zdá být složitý, ale lze jej vyřešit poměrně snadno: do tmy lze přinést světlo.
Přesto je tento Kristův návrat, současně s koncem světa, v západním světě silně živým pojmem. Steven Greer v roce 2006 napsal:
Přemýšlejte o tom: Pokud je to to, v co věříte, je vám jedno, jestli dojde ke globálnímu oteplování nebo dluhu ve výši osmi bilionů dolarů. Potom svět a veškerý život brzy skončí a dobří křesťané vystoupí k Ježíši v nebi.
Konec starého světa
Co na druhou stranu skončit opravdu má, je starý svět, který překročil svou životnost, pokud jde o kulturu, ekonomický systém, zavedené náboženství. Zůstává leitmotiv Gnose, která střeží plnost plerómy a zná vztahy s božskou jiskrou, která žije v každé vědomé duši. Na prahu věku Vodnáře je velmi důležité najít bránu k univerzální jednotě, uvnitř, ale jistě také v rozšířené realitě dimenzí, do kterých lze vstoupit pomocí kosmické elektřiny. Matrix, který chce lidstvu zabránit v průchodu branou prvotního Saturnu z prstenců Saturnu přes Měsíc, nemá žádnou sílu, když žijeme a jsme z ducha Gnose, když jsme se naučili používat pleromatickou životní sílu. A to je to, co čeká usilujícího hledajícího na cestě: naučit se používat čisté étery skrz asimilaci elektrického éteru.
Transformace prostřednictvím vědomého vnímání
To bude jistě transformační, protože s tím využíváme kvantovou energii, která využívá vnímání jako změnu energie. Bez zisku. Neboť to se stane, když použijeme sílu nulového bodu čisté, kosmické elektřiny pro spojení s univerzální jednotou, která je spojena se svobodou a láskou. Toto vnímání bude muset vycházet ze základu spirituálního vědomí. A ze znalosti času, prostoru a nelokality. Tedy ze znalosti interakce mezi jednotou a dualitou. Paradoxem je, že jednota a dualita existují vedle sebe, nejsou neslučitelné.
Relativní a proměnlivé, čas, prostor, hmota a všudypřítomné ticho jsou totéž v absolutním smyslu. Neexistuje žádné oddělení, a proto neexistuje žádná dualita. To se Hermés snaží sdělit a to je také podstatou Tao. Relativní má diferenciaci, protože existují různé energie a různé prvky. Ale zároveň existuje dokonalá vyšší jednota a vyšší vědomí, které s ní koexistuje a prostupuje vším. Naším vodnářským úkolem je vyvinout se do bodu, kdy vidíme obojí – rozdíly i jednotu.
Akt vědomí
Transformace neproběhne sama od sebe. My lidé, kteří považujeme Vodnáře za smysl života, budeme muset tento proces vést a usnadňovat, ale nejsme sami. Lidská rasa a Země nikdy nebyly samy. Nikdy jsme nebyli bez pomoci a nikdy nebyly nejasnosti ohledně naší konečné destinace. Jedinou otázkou je, jak se osvobodíme ze současné bezbožné situace. V naší společnosti a našich vzdělávacích systémech jsme školeni, abychom se přizpůsobili. Ale ano, když se přizpůsobíte narušenému systému, je tu problém. Přesto jsme voláni ke svobodě, protože žijeme na planetě svobodné vůle.
Žádná jiná inteligence, žádná manipulace s DNA, žádný totalitní systém nám nemůže zabránit v používání svobodné, posvěcené vůle.
„Minne“ jako akční perspektiva
Pak se ukáže, jak se jednota a svoboda naplňují v lásce k působení posvěcené vůle. A ta láska je nejvíc. Prozatím to byl velmi soukromý „intimní“ proces v tehdejším bonafidním mysticismu: „minne“.
Neboť ve stejném „nyní“ a ve stejném čase současně láska pracuje a spočívá v jejím milovaném. A jedno posiluje druhé. Neboť čím vyšší láska, tím hlubší odpočinek; a čím více odpočinku, tím více milující lásky. Jeden žije v druhém; a kdo nemiluje, neodpočívá, a kdo neodpočívá, nemiluje.
To jsou slova Jana van Ruusbroeca z doby, kdy „nyní“ bylo možné zažít jako statické, „nunc stans“ nebo stálé „nyní“.
Ve stejném spisu, ze kterého pochází výše uvedený citát, Duchovní svatba, popsal vztah jednoty, svobody a lásky neboli „minne“:
Když se člověk stará o to, aby se nasměroval pouze na Boha a aby omezil rozum, popřel celou svou vůli a čekal na tak vytouženou jednotu s vnitřní svobodou až do dne, kdy ji Bůh chce dát, pak duchovní záměr v něm bude zdvojen; neboť velký je v následování Božího rozhodnutí ten, kdo zanechal všech věcí a který může s neuhasitelnou, překotnou a ohnivou láskou říci: „Přijď království tvé.“ A může říci Bohu v podřízenosti a úctě: „Buď vůle tvá ve všem, ne moje“…
Neboť Boží vůle je jeho radost, a kdo se odevzdává v lásce, je nejsvobodnější ze všech žijících a žije bez starostí; neboť Bůh nemůže nechat zahynout, co mu patří.
Užívat si ve věčném odpočinku?
Už Ruusbroec viděl paradoxní stránku jednoty s aktivně působící láskou, z úplného klidu věčného nyní a formuloval tento zdánlivý rozpor takto:
… nikdo nedokáže pochopit, jak lze milovat činorodě a odpočívat s radostí, než zcela odevzdaný, odpoutaný a osvícený člověk. A přece je každý milující jedno s Bohem a odpočívá a zároveň je podobný Bohu ve skutcích lásky, stejně jako Bůh ve své vysoké přirozenosti, jejíž neseme podobu, požívá věčného odpočinku podle své bytostné jednoty a opravdu, toto je působení ve věčném díle podle jeho trojice. Jeden aspekt doplňuje druhý (…)
Chce-li tedy člověk Boha vnímat, musí milovat; a chce-li milovat, může vnímat.
Ale pokud je spokojený s jinými věcmi… nemůže vnímat, co je Bůh.
Proto se musíme vlastnit „jedině“ ctnostmi (…)
a Boha nad námi láskou v odpočinku a v jednotě.
Není tedy čas na „mystické opalování“, protože pak člověk nemůže „okusit, co je Bůh“.
I v jiných ohledech se Van Ruusbroec povznáší nad zbožnou pasivní mystiku tím, že vyzývá rozum, aby se držel na uzdě, ale především tím, co Ruusbroec nazývá šestým darem, „to je duch porozumění“, který odpovídá „duši zrozené z mysli“, šestý krok vědomí duše.
Pohledy Boha
Lze si položit otázku ohledně mnoha tvářích Boha a zejména ohledně toho, jaký pohled zde Ruusbroec představuje. Pohled na lásku ve svobodě a jednotě se objevil již výše a je důležité, jak sám Van Ruusbroec vidí božské světlo. Podle něj božské světlo není výsledkem lidského myšlení a ohleduplnosti. Jasnost, s jakou toto světlo svítí na duši, je mimo lidské chápání. Stojí nad lidským rozumem, ale nenechává rozum na pokoji. Duchovní člověk tak roste díky Božímu světlu a vlastnímu úsilí ke kontemplaci Jeho světla se světlem samotné Boží jasnosti. Dalo by se tedy říci, že Světlo jako pohled Boha je pro Van Ruusbroeca nejdůležitější.
Navzdory své prosbě ohledně fungování rozumu a ducha porozumění nelze říci, že by Van Ruusbroec zašel tak daleko, aby se jako „filosof“ odvážil označit přírodu za tvář Boha, jak později zdůraznil Spinoza.
Mnohem blíže je pojetí Eckharta[3] jako oko Boží:
Oko, ve kterém vidím Boha, je tím stejným okem, ve kterém Bůh vidí mě, moje oko a Boží oko jsou jedno oko a jedno vidění a jeden vhled a jeden milující.
Obrázek Aurora Boehme, Taschen, Alchymie a mystika, květinová zahrada Serafin
Rozšířená realita
Tato mystika, stejně jako plnost svobody, jednoty a lásky, se snaží v přechodném období určovat mocnou funkcí vnímání jako aktivního nástroje seberealizace duchovně duševního člověka. Jak již bylo zmíněno, kvantové pozorování, tedy pozorování nikoliv jednotlivých částic, ale spojující pozorování jako vlnového jevu.
Spojení vědomí s rozšířenou realitou, díky němuž je kontakt s vesmírem a životními vlnami v něm působícími možným a možná nezbytným nejen k neutralizaci elektromagnetického znečištění, a dokonce k destrukci, ale také k jeho definitivnímu zastavení pomocí skutečné kosmické elektřiny.
Tím se otevírá brána k univerzální jednotě, která přesahuje veškeré chápání.
Zdroje:
[1] Hidden Truth – Forbidden Knowledge (Utajovaná pravda – zapovězené poznání), Steven M. Greer, Crossing Point Inc 2006
[2] Die geestelike brulocht (Duchovní svatba), Jan van Ruusbroec
[3] German Sermons and Treatises (Německá kázání a pojednání), Mistr Eckhart, Watkins,1979
