(Zpět k části 1)
V roce 1923 dostává příležitost natrvalo emigrovat do Paříže. Tam dostane za úkol ilustrovat Mrtvé duše od Nikolaje Gogola. Když na vyzvání zahájí sérii leptů k ilustraci La Fontainových Bajek, vede to ve Francii k nepokojům.
Jak by mohl židovský umělec někdy ilustrovat tuto klasickou francouzskou knihu? Francouzský lid byl zpočátku šokován způsobem, jakým Chagall bajky prezentoval. Podkopal jejich výchovné ideály a nechal ze své tvorby zmizet morálku. Jeho pohádkový způsob práce si však veřejnost postupně podmanil. Nové vydání dokonce o bajky nově vyvolává mezinárodní zájem.
Dalším projektem Chagalla je vydání ilustrované Bible.
Chagall cestuje do Palestiny a Sýrie, aby našel inspiraci. Vrací se jako outsider, cizinec v tomto světě, konfrontovaný v židovské zemi s uměním, které ho neoslovuje. Už nebyl vítán ve svém rodném Bělorusku, cítil se ve své nové vlasti nepochopený a nacisté ho označili za „zdegenerovaného umělce“.
Přesto pokračoval ve svém biblickém projektu. Stalo se jeho Opus Magnum. Každou noc mu jeho hluboce milovaná manželka Bella Rosenfeldová četla úryvky z Bible a další den Marc vyleptal, co slyšel. Tak to šlo den za dnem, celé roky. Vzniklo knižní dílo o téměř tisíci stranách, které bylo stěží možné pozvednout. Přestože Chagall postavil celou křesťanskou obrazovou ikonografii vzhůru nohama, vydání jeho Bible mu zajistilo dobrou reputaci.
Mohlo to být proto, že pracoval jako autonomní umělec a klasické biblické obrazy na něj vůbec nezapůsobily? Podle historika umění Willema Meijera se inspiroval biblickými motivy, aby si jejich pomocí vytvořil „vlastní realitu“. Například neuvedl obvyklý biblický závěr k tématu smíření. Šlo mu o smíření protikladů v tomto světě: muže a ženy, člověka a zvířete, dobra a zla, smrti a života, Boha a člověka, náboženství A proti náboženství B a tak dále. Dalo by se říci, že šlo o smíření se zdánlivě nepřekonatelnou polaritou v rámci dialektiky.
Podívejme se na to na základě klasického protikladu dobra a zla.
Chagall se nedíval na zlo jako na hřích, ale jako na faktickou záležitost. Dobro i zlo vycházejí z Boha; tady na zemi se potřebují naučit vycházet jeden s druhým. Lidská bytost se musí se zlem vypořádat pozitivně. Vyzývá ho, aby ukázal svou morální velikost. A to se velmi blíží manichejskému a bogomilskému přísloví:
Milujte zlo.
Ne nadarmo své obrazy Chagall nikdy nepojmenoval. Mnohokrát je však pojmenovali jiní, někdy s pomocí násilně religiózní terminologie! Marc Chagall však nechal na divákovi, aby si obrázky vyložil sám: každý mohl mít svůj vlastní názor!
Chagall považoval křesťanství za jeden z projevů jediného prvotního náboženství. Jeho ideálem bylo vytvořit místo kdesi za hranicemi všech náboženství a vyznání. O tom svědčí Chagallovo muzeum v Nice. Předkládá životní filozofii připisovanou Chagallovi:
Slovo rozděluje, církev vylučuje, ale obraz spojuje.
(Pokračování v části 3)
