Vědomí Všudypřítomnosti
Jednou z nejmimořádnějších příležitostí, které se objevují při přechodu k Vodnáři, je spoluúčast na „vědomí všudypřítomnosti“ usilujícího hledajícího člověka na stezce endury. Je to právě toto uvědomění si rozšířené reality, které otvírá duševní aspekty mysli, která může dozrát v seberealizaci v kosmickém smyslu.
Znamená to vstoupit do prostoru reality přístupné pro všechny, který také sahá i v rámci dialektiky za naši sluneční soustavu, který lze dokonce nazvat intergalaktickým. Z kosmické perspektivy by se dalo vyjádřit, že jsme do toho prostoru postrkováni, když citujeme slova paní Catharose de Petri z Pečeti Obnovy[1]:
Svět a lidstvo jsou jakoby vytrženi ze svých vlastních omezení a jejich oči se budou obracet k záležitostem interkosmického zájmu, k vzájemnému vztahu se vším, co se manifestuje tak, aby všichni mohli poznat, že se lidstvo stává ochotnou součástí překrásného plánu záchrany.
To však také znamená – kvůli vibračním hranicím v časoprostoru – že v této rozlehlé realitě mohou také sídlit zlé „archontské“ síly.
Velký nouzový řád
Proto v Gnostických Mystériích Pistis Sofie Jan van Rijckenborgh vykresluje archonty eonů jako
vládnoucí a vedoucí síly.
A dále,
toto není vše, co přebývá v zrcadlové sféře, ale pomyslete především na veliké síly, které ovládají sluneční soustavu, zodiakální systémy a ještě větší útvary ve vesmíru smrti.[2]
Je proto také logické, že usilující hledající člověk ve své obětavé snaze o seberealizaci zjistí, že v této rozšířené realitě nelze silové působení archontů jen tak neutralizovat. Moderní esoterické studie také ukazují, že tato aktivita výrazně přesahuje i naši sluneční soustavu, jak poukázal Jan van Rijckenborgh. Ale také, že existuje limit ve frekvenci a vlnové délce, za nímž archontské síly nad touto usilující duší, která je na hranici s takzvanou šestou kosmickou oblastí, nemají žádnou moc. Je tedy logické, že pokud existuje pole působení demiurga, mělo by být umístěno v časoprostorovém vesmíru nižší frekvence sedmé kosmické oblasti. Ve dvacátém prvním století někteří badatelé umisťují prostorově jádro sil smrti do naší galaxie, kde demiurg sídlí jako prvotní tvůrce matrixu a odkud tato síla koordinuje své řídící uplatňování moci. Vesmírný vnější svět je a zůstane doménou sil falešné Gnose, částečně proto, že vnímání v sedmé kosmické oblasti je prozatím založeno na nižším frekvenčním rozsahu našich pěti smyslů.
To odpovídá tomu, co Jakob Böhme[3] říká o navenek viditelném kosmu. Vše, co je viditelné a patrné našim pěti smyslům, je součástí „nouzového řádu“, řádu, ve kterém demiurg vytváří iluze, aby nám dal příležitost zažít a uvědomit si náš skutečný zdroj, který je součástí skutečného řádu neboli prvního LOGOSU.
Saturn jako brána
Centrálním „vstupem“ do naší sluneční soustavy pro archontské síly je planeta Saturn, jejímž prostřednictvím je zajištěno „působení Jaldabaótha“ a princip hvězdné síly běžné přírody se může dostat do každé buňky. Jaldabaóth je v Evangeliu Pistis Sofie nazýván imitací prvního člověka, Anthropem. Jaldabaóth je z druhého Logosu, Anthropos byl z Logosu prvního. Jaldabaóth je demiurg, bůh stvořitel.
Jaldabaóth je také
syn temnoty, nižší astrální síla, dítě chaosu.[4]
Dialektický vesmír je tak zrozen z chaosu.
Existence „brány“ Saturnu jako spirituální perspektivy pro pozemské lidstvo je známá od nepaměti. Je také dáno, že usilující hledající člověk na cestě transfigurace musí touto branou projít, aby chaos proměnil zpět v kosmos. Ale tentýž portál může být také použit jako vstup pro archontské síly, které ovlivňují totéž pozemské lidstvo. To lze považovat za narušení regeneračního prostoru pro skutečný vývoj člověka, za nežádoucí kosmický vliv. Přesto to s odvoláním na saturnské vlastnosti demiurga v minulosti bylo učiněno, druhým Logosem, který odpovídá „bohu pomsty“ Starého zákona.
Nutnost nouzového řádu?
Demiurg je zodpovědný za vytvoření nouzového řádu, který nás drží v zajetí iluzí. Demiurg (což doslova znamená poloviční dílo) je tvůrcem narušené skutečnosti, která nám byla vnucena a chce nás zadržovat. Ti, kdo chtějí vykročit na cestu transfigurace, by měli ve svém (sebe)osvobození následovat křesťanskou čistotu a ze své kontemplace „vykořenit“ vše specificky starozákonní, vše co souvisí s nižší astrální silou, říká Jan van Rijckenborgh. Nejen proto, že starozákonní uvažování v dnešní době odporuje jakékoli spirituální obnově, ale také proto, že může znamenat nové zajetí díky zesílenému archontskému působení, které váže hledajícího k nižší frekvenci. Tato nižší astrální frekvence blokuje průchod Saturnovou branou, protože imitace původního Saturnu může odklonit zvyšující se frekvence uskutečňované člověkem hledajícím čistotu k úrovni nedostačující vstoupit a zakusit oblast obyvatelů hranice.
Když jsme „vytrženi ze svých vlastních omezení“, pak je frekvenční úroveň „efezského“ vědomí nezbytná jako spodní hranice, abychom nepodlehli chaosu a odcizení. Tato úroveň efezského vědomí je dostatečně vysoká, aby prohlédla skrze iluze duálního života sedmé kosmické oblasti, ale ještě nemůže podstoupit „jednotu“ šesté božské kosmické oblasti.
Saturn jako vstup pro ustavení matrixu v našem slunečním systému
Moderní gnosticky orientovaní esoterici, jako je Helma Broekman[5], předpokládají, že to není původní Saturn, který umožňuje tento konečný vliv, ale planeta vytvořená pomocí Saturnových prstenců, která může prostřednictvím holograficky promítnutého zemského měsíce živit a udržovat v lidském vědomí tento matrix dominantní. Je to důsledek náboženského silového řádu z doby Starého zákona, který byl (a stále je) ze Saturnu ovládán. Aby tomuto silovému řádu sloužil, byl za pomoci časoprostorových koordinátorů zkonstruován matrix, v němž by se člověk stal zcela závislým na svých hmotných smyslech, aby se ještě déle zavazoval k zachování nízkofrekvenční reality. Zatímco průchod branou Saturna pomocí elektrické Kristovy síly se vztahuje k původnímu Saturnu. Tato původní planeta tak může být považována za první mysterijní planetu. Současný „upravený“ Saturn s prstenci jako magickými vodiči archontských vládců právě představuje smrtelný aspekt „přírody smrti“.
Gnose jako základní znalost
Na moderní esoterice je pozoruhodné, že se téměř jednomyslně zakládá na gnostických znalostech a vědě, zatímco matrix je uváděn jako řídící a kontrolující super-nástroj, nástroj – často dokonce vázaný v naší DNA – který se snaží zabránit probuzení a aktivaci božské jiskry. Klasické je také to, že ústřední a dominantní strategie zaručující sílu a výživu temným entitám je tvořena apelem na strach. Strach snižuje vibrace lidí tak, že energie, kterou vydávají, může být „konzumována“ „nesvětly“.
Naše Saturnská kultura a ekonomika
Aktuální situace polarizovaného světa plného životních překážek uvalených shora se stává úrodnou půdou pro „kulturu strachu“, zatímco ve stejnou dobu – díky přílivu světelných sil Vodnáře – se stává příležitostí k seberealizaci pro duši, která začíná žít z Ducha; také tyto možnosti zřetelně získávají na síle.
Je důležité pochopit, že probouzející síly potlačující vlivy – „nesvětla“, jak je nazývá Christina von Dreien[6] – mohou vděčně využívat finančně-ekonomický systém, který jsme jako lidstvo zavedli od sedmnáctého století, protože tento (obchodní) systém se musí spoléhat na strach, strukturu velení, zamýšlenou kontrolu a materiální zabezpečení, protože tento systém je saturnský s ohledem na (nižší) astrální síly „vlastnění a uchovávání“. Tento systém dokázal posílit jehovistickou orientaci a reflexi využitím negativních merkuriálních sil, které – klasicky – slouží zlodějům a vrahům. Skončili jsme tak ve špatném „vypočítavém“ systému. V Dei Gloria Intacta je to řečeno takto:
Merkur padlého Adama je vázán na autority a spekulace; degeneroval, aby se stal bohem obchodu, obchodníků a zlodějů. Člověk zneužívá „světlo rozumu“; Merkurovým paprskem přírody je dril pro boj nižšího života.[7]
Zatímco pozitivní merkurovské síly mají pro lidstvo zvláštní hermetickou perspektivu. K tomu je nezbytné si uvědomit zajetí způsobené dolů ohnutým myšlením negativního Merkura a poté se od této kultury zcela distancovat. „Nesnášet“ tuto kulturu, píše Jan van Rijckenborgh, protože se lidské skupiny této kultury:
odchýlily v důsledku svého rozumu „ohnutého k zemi; a svými skutky a materialistickými a ateistickými chapadly spoutávají celé lidstvo a vrhají ho do zkázy.[8]
Po této přesné analýze je v první řadě nutné uvědomit si svůj vlastní božský původ a umožnit tak novou mysl, „pozitivní“ Merkur. Odtud se vše ve sféře jeho působení mění a člověk cítí nutkání být svědkem nové skutečnosti, v níž žije, na níž se podílí, na rozšířené realitě; skutečnosti božského řádu.
Zdroje:
[1] The Seal of Renewal (Pečeť obnovy), Catharose de Petri, kapitola X, Sedm kroků nového růstu duše, Rozekruis Pers, Haarlem, 1985
[2] Gnostická mystéria Pistis Sofie, Jan van Rijckenborgh, kapitola 11, Archonti eonů, Rozekruis Pers, Praha 2020
[3] Celý viditelný vesmír patří podle Jacoba Böhma k přírodě smrti, k „světu hněvu“. (Werke VII, Schutzschriften und Sendbriefe nr. 145)
[4] Gnostická mystéria Pistis Sofie, Jan van Rijckenborgh, kapitola 36, Jaldabaóth: oheň a tma, Rozekruis Pers, Praha 2020
[5] De Nieuwe Dageraad II, de Akasha voorbij (Nový úsvit II, za akášou), Helma Broekman, Uitgeverij Heijink, 2017
[6] In the End all will be Well (Nakonec bude vše v pořádku), Christina von Dreien, 2020
Christina, Book 3: Consciousness Creates Peace (Christina, Kniha 3: Vědomí vytváří mír), Bernadette von Dreien, kapitola 12, The great game of oblivion (Velká hra zapomnění), Govinda 2020
[7] Dei Gloria Intacta, Jan van Rijckenborgh, kapitola IV, Zasvěcení Merkuru prvního Sedmikruhu , strana 75, Rozekruis Pers, Praha 2015
[8] Ibid., strana 76
