<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>Duch &amp; Duše &#8211; LOGON</title>
	<atom:link href="https://logon.media/cs/category_/spiritsoul-cs/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://logon.media/cs/</link>
	<description>An online magazine with articles about spiritual development</description>
	<lastBuildDate>Wed, 07 Oct 2026 18:39:53 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=7.1.4</generator>

<image>
	<url>https://logon.media/wp-content/uploads/2022/09/cropped-logon_276x276-e1644579355169-32x32.png</url>
	<title>Duch &amp; Duše &#8211; LOGON</title>
	<link>https://logon.media/cs/</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>Na počátku bylo Světlo</title>
		<link>https://logon.media/cs/logon_article/na-pocatku-bylo-svetlo/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Olga Rosenkranzová]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 07 Oct 2026 18:39:53 +0000</pubDate>
				<guid isPermaLink="false">https://logon.media/?post_type=logon_article&#038;p=130227</guid>

					<description><![CDATA[Protože se odvažuješ následovat sám sebe, stáváš se v tomto světě cizincem, ale teď stojíš u dveří k tajemství. Výměna kola Sedím na krajnici. Řidič mění kolo. Nerad vidím, odkud přicházím. Nerad vidím, kam jedu. Proč se na tu výměnu kola dívám tak netrpělivě? (Bertold Brecht) 1 &#8230; Je to zvláštní, ale zřejmě to tak [&#8230;]]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[<p>Protože se odvažuješ následovat sám sebe, stáváš se v tomto světě cizincem, ale teď stojíš u dveří k tajemství.</p>
<p><span id="more-130227"></span></p>
<p><strong><b>Výměna kola</b></strong></p>
<blockquote><p><em>Sedím na krajnici.<br />
Řidič mění kolo.<br />
Nerad vidím, odkud přicházím.<br />
Nerad vidím, kam jedu.<br />
Proč se na tu výměnu kola dívám<br />
tak netrpělivě?<br />
</em>(Bertold Brecht)</p></blockquote>
<p>1</p>
<p>&#8230; Je to zvláštní, ale zřejmě to tak musí být. Na tomto světě je mnoho zvláštností, mnoho neštěstí. Neštěstí – ne proto, že je válka, že umírají blízcí přátelé, nebo že je hladomor a nedostatek všech těch prostých věcí, které potřebujeme k přežití. Ne, je to bolest, která hlodá v hrudi, někdy pálí jako oheň, jako byste měli místo srdce prázdnotu. A neznáte příčinu. Ti chytří lidé, kteří toho tolik chápou a na všechno mají odpověď, by nešťastného člověka nejraději poslali k psychologovi či psychiatrovi, aby jej následně krmili pilulkami, které slibují štěstí. Ty pilulky pak berete – známe je jako „Malé pomocníky matek“ <i>(Mothers’ Little Helpers)</i>, o kterých už před desetiletími zpívali Rolling Stones. Potom cítíte tu bolest v srdci o něco méně, méně to pálí v hrudi; ale nezmizí to úplně. Cítíte se jako v mlze, skrze kterou slyšíte lidské hlasy – jsou šťastné, veselé, hraje hudba, zpívají ptáci atd. – nebo, přesněji řečeno, je to jako jemný kouř, který sice není štiplavý, ale bere vám vzduch, který dýcháte…</p>
<div class="-wm-elementToProof">Po každodenní dávce už však život není tak snadno uchopitelný: to, co na vás doléhá, ztrácí veškerou sílu a vy se najednou stáváte cizincem sami sobě. Už pořádně necítíte své tělo, ruce a nohy, propadáte letargii. Mozek máte jako zabalený do vaty. Co jíte, chutná mdle; a přesto toho mdlého chcete víc – – – a pak se najednou jedné noci probudíte a toužíte se vrátit k tomu pálení v srdci, k té prázdnotě v hrudi. Tehdy máte pocit, jako by vás někdo o tu bolest okradl, okradl vás o tajemství, o kterém vám tato neuchopitelná bolest chce vyprávět. – Každý zná nešťastnou lásku. Tato bolest je jí podobná, není to smutek, ale drama – a přesto ve vás propuká tato stará touha, a nyní je to touha po oné pálivé bolesti, po tom ohni…</div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof">V tu chvíli spláchnete ty chemické pilulky do nejbližšího kanálu na ulici, ty skřety, kteří se vám chtěli vnutit a kteří vám popletli všechen zrak i sluch. Natáhnete ruce, zatnete pěst k nebi, osvobozeně se zasmějete a vykřiknete hlasitým hlasem: <em>„Bolesti, vrať se do mé hrudi, nech mě tě cítit, už z tebe nemám strach,“</em> … a skřeti křičí pištivými hlasy: <em>„To nezvládneš, jsi příliš slabý, hlavu ti zaplaví strach“</em>… Tito staří trýznitelé dělají vše pro to, aby vás vtáhli zpět – vidíte před sebou krabičku pilulek, spálíte ji a popel spláchnete do nejbližšího kanálu na ulici … a pak se stane něco nečekaného – ucítíte to jako záblesk – – stanete se znovu sami sebou, ryzí, jako kus surového dřeva … bolest na sebe samozřejmě nenechá dlouho čekat, dává o sobě vědět, ostatně, čekali jste ji. A přichází jako štěstí a má novou, neznámou kvalitu, má sladkou chuť, je v ní jistá radost, ne, nic povrchního, je jiná, hluboká a přátelská, na tváři se vám objeví úsměv. A prorazí myšlenka: <em>Tupý zvyk pod poklopem dusivého strachu, to je život mas. Naučil jsem se dost brzy, že tohle nemůže být můj život. Prošel jsem dlouhou cestu cizími zeměmi, pouštěmi, sněhem, nehostinnými městy, násilím, vzpourou a vzdorem – to všechno mělo být zbytečné?</em> –</div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof">2.</div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof">Téměř vždy sám, bez touhy, ale ne nešťastný, se v noci procházím ulicemi našeho města, parky, vidím reklamní plakáty, které se snaží vzbudit závist a touhu být toho součástí, probudit obavy podle hesla: <em>když to neuděláš, pak…</em> Nebo mluví o ráji: kdyby ses jen… a najednou v těch obrazech vidíš chamtivost a strach jako mraky, jako bezhlesé pravdy, které z nich znějí. A v duchu se pro sebe směješ. Strach ze strachu; ne, to už není moje hra – možná jsi nešťastný, ale svobodný.</div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof">Jedné noci, bylo kolem půlnoci, teplý, vlahý letní vítr odněkud přináší k tvému uchu vzdálenou hudbu. Zastavíš se, zaposloucháš se do ní, jasně slyšíš klarinet, nebo je to saxofon? … V žilách ti zní stará bolest, ale nyní smíšená s hlubokou, šťastnou radostí. Bílá košile se ti dme ve větru, ano, zprávy této noci jsou bílé. Když chceš jít dál, všimneš si, že na okraji cesty v parku stojí cosi – trojboký stojan, upoutávka na výstavu s názvem: <i>Zprávy z ráje nejsou falešné.</i></div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof">3</div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof"><i>Zprávy z ráje nejsou falešné.</i> – A noční poutník, kterým jsi, ztuhne. Je to jako úder blesku, který projde celou tvou bytostí, tvou hrudí, smysly jako by chtěly pominout, dech se na okamžik zastaví. Tento záblesk, co jiného by to mohlo být, osvětluje prostor uvnitř tebe. Je tam jen světlo a světlo a nic než světlo, až na samý okraj tvého zorného pole, ale žádný okraj neexistuje, je tu jen prostor… a noc je temná. Zvuk nástrojů z dálky, je to přece jen saxofon, jasný saxofon, řekneš si, zvuk z dálky – zprávy z ráje…</div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof">4</div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof">Návrat z exilu – A nedokázal jsem to světlo ani ten zvuk udržet – – – ale tato noc mě zavolala z ciziny zpět – k sobě samému. Ano, je to pravda, zprávy z ráje nejsou falešné. Samozřejmě jsem si obrázky na této výstavě prohlédl. Kurátor k nim přidal slovo v lákavě navrženém letáku:</div>
<div class="-wm-elementToProof"><i>Kreativita je zrcadlem intuice,</i><br />
<i>harmonie formy to dokazuje.</i></div>
<div class="-wm-elementToProof">Zajímavá, přitažlivá díla, spousta zlata, spousta světla vyvěrajícího z různých mocných temnot. A texty, které někteří umělci přidali ke svým obrazům. Udělal jsem si pár poznámek, můžeš si je přečíst, pokud máš chuť:</div>
<div class="-wm-elementToProof"><i>Exil – Excoelis – z nebe</i><br />
<i>(Myšlenka velkého „Kelta“, Antoina Gadala)</i></div>
<div></div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof">* * * * *</div>
<div></div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof"><i>Cesta byla dlouhá a temná,</i><br />
<i>ale pak mi vyšlo vstříc světlo,</i><br />
<i>které řeklo: Následuj mě.</i><br />
<i>A já šel a uviděl jsem,</i><br />
<i>že to světlo bylo mým nejvnitřnějším bytím.</i></div>
<div></div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof">* * * * *</div>
<div></div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof"><i>Příteli, diváku, není to žádná slepá náhoda, co tě postavilo před tento obraz. Setrvej.</i><br />
<i>Nech své staré já, to komplikované, rozplynout</i><br />
<i>v radosti, v blahu své duše.</i></div>
<div></div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof">* * * * *</div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof"><i>Na zemi existuje ráj, ale pouze ve tvé duši.</i><br />
<i>(Sartre)</i></div>
<div></div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof">* * * * *</div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof"><i>Protože se odvažuješ následovat sám sebe,</i><br />
<i>stáváš se v tomto světě cizincem,</i><br />
<i>ale teď stojíš u dveří k tajemství.</i><br />
<i>Zůstaň v sobě, v domě své duše,</i><br />
<i>a ten cizinec se změní,</i><br />
<i>jak se ho budeš učit chápat, tohoto cizince,</i><br />
<i>ve světle života</i><br />
<i>čím dál víc.</i></div>
<div></div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof">* * * * *</div>
<div></div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof"><i>Nebe nemá žádné místo, nikde, kromě tebe.</i></div>
<div></div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof">* * * * *</div>
<div></div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof"><i>Rozhodující otázka pro člověka zní:</i><br />
<i>Jsi spjat s nekonečnem, nebo ne?</i><br />
<i>To je kritérium života.</i><br />
<i>(C. G. Jung)</i></div>
<div></div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof">* * * * *</div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof"><i>V cizotě tvého bytí:</i><br />
<i>K hádce jsou vždy zapotřebí dva;</i><br />
<i>Pro mír a pro předzvěst ráje</i><br />
<i>stačí jeden – jeden v jednom.</i></div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof">* * * * *</div>
<div></div>
<div class="-wm-elementToProof"><i>In principio era il fulmine – na počátku bylo světlo.</i></div>
<div class="-wm-elementToProof"><i>(Hans Hartung )</i></div>
<blockquote><p>&nbsp;</p></blockquote>
<p>* * * * *</p>
<blockquote><p>&nbsp;</p></blockquote>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Spravedlnost</title>
		<link>https://logon.media/cs/logon_article/spravedlnost/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Olga Rosenkranzová]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 19 Mar 2026 13:57:14 +0000</pubDate>
				<guid isPermaLink="false">https://logon.media/?post_type=logon_article&#038;p=126287</guid>

					<description><![CDATA[Nic v našem životě se nikdy neděje náhodou. Život lze vnímat jako školu, která nás učí opravdovému životu. Ezoterická věda zná koncept karmy již od starověku. Slovo „karma“ pochází ze sanskrtu a znamená „čin“. To znamená, že každý čin, který člověk vykoná, vede k následkům, ke karmě. Karma je tedy vyjádřením zákona kauzality. To znamená, [&#8230;]]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[<p><em>Nic v našem životě se nikdy neděje náhodou. Život lze vnímat jako školu, která nás učí opravdovému životu.</em></p>
<p><span id="more-126287"></span></p>
<p>Ezoterická věda zná koncept karmy již od starověku. Slovo „karma“ pochází ze sanskrtu a znamená „čin“. To znamená, že každý čin, který člověk vykoná, vede k následkům, ke karmě. Karma je tedy vyjádřením zákona kauzality. To znamená, že to, co bylo kdysi provedeno, vede k odpovídajícím následkům. A protože lidská bytost je projevením vyššího systému, který ezoterici nazývají mikrokosmem, zaznamenává část tohoto mikrokosmu podstatu zkušeností daného života, což tvoří odpovídající karmu. Během nesčetných projevení, tedy životů, nahromadil mikrokosmos v tomto poli existence obrovské množství karmy. Někdy jsou zkušenosti pochopeny, jejich podstata je vytěžena a pak se karma promění v obrovské bohatství znalostí a moudrosti, které může příslušná reinkarnovaná osobnost v mikrokosmu využít.</p>
<p>V jiných případech však ponaučení ze zkušeností nejsou pochopena a lidská osobnost, která je v současné době projevením příslušného mikrokosmu, musí čelit podobným situacím znovu a znovu, aby se z nich poučila. Velmi často v takových případech lidé, kteří se s takovými situacemi setkají, je vnímají jako velkou nespravedlnost. Často reagují slovy jako: „Co jsem udělal, že si to zasloužím?“, „Proč mě Bůh trestá?“ atd. Je zřejmé, že takoví lidé jednoduše nechápou, že ve svém životním systému nejsou vším, že neznají sami sebe ve vztahu ke své pravé podstatě jako mikrokosmu.</p>
<p>Dalším důvodem tohoto nedorozumění je, že lidé nemají vizi celé situace, ale dívají se pouze na část celku a kvůli omezenému vědomí ega interpretují věci podle svých vlastních názorů, které jsou obvykle velmi omezené. Dobrým příkladem takového pohledu je spravedlnost vykonávaná pozemskými soudy. Vnímá možné porušení zákona jako něco odděleného od celku, dokonce i od ostatních životních zkušeností pravděpodobného pachatele, a vynáší verdikt, který není vždy spravedlivý, dokonce ani podle zákonů, na kterých je založen. Ačkoli zákony udržují společnost v určité rovnováze, tyto případy ukazují limity lidského chápání spravedlnosti ve srovnání s vyšší božskou spravedlností, která zahrnuje karmu, ale je mnohem víc než to; je mnohem komplexnější.</p>
<p>Skutečným účelem karmy není trestat, ale pomáhat lidským bytostem zdokonalovat jejich chápání prostřednictvím životních lekcí. V této souvislosti je zákon kauzality projevem nejvyššího univerzálního zákona, zákona Božské lásky. Láska ve skutečnosti leží v jádru veškerého stvoření, protože BŮH JE LÁSKA a všechny Boží děti jsou přitahovány jako magnet silou Lásky Stvořitele. Lásku lze tedy také vnímat jako hnací sílu evoluce. To znamená, že všechny univerzální zákony, které zajišťují univerzální řád, jsou podřízeny zákonu Lásky a jsou jeho součástí.</p>
<p>Cílem tohoto zákona na naší rovině existence je proměnit pomíjivou lidskou bytost času a prostoru s jejím egocentrickým vědomím ve vyšší, věčnou bytost s všudypřítomným vědomím, což je to, čím podle naší nejhlubší podstaty skutečně jsme. Proto by měl člověk, který chápe skutečný smysl života, propojit vyšší božskou sílu, prostupující tímto přírodním řádem, s vnitřní duchovní bytostí na úrovni lidského srdce.</p>
<p>Pokud se naučíme vytvářet prostor pro tuto bytost postupným vyprazdňováním pozemských egocentrických tužeb a impulsů, dosáhneme vnitřního ticha a nečinnosti ega. Tímto způsobem božská síla postupně prostupuje celý náš mikrokosmos a vede každý krok na Cestě, kde nám životní lekce pomáhají porozumět sami sobě tím, že nám ukazují různé stránky naší osobnosti skrze naše reakce v různých situacích. Pak bychom mohli pochopit, co v našem životě napomáhá rozvoji této vnitřní duchovní bytosti a co jí brání, abychom mohli tento proces začít podporovat vhodnými novými činy směřujícími jak dovnitř, tak do konkrétní reality vnějšího světa, do každodenního života.</p>
<p>Postupně získáváme pochopení z první ruky, že jako jednotlivci oddělení od Zdroje, od Boha, jsme bytostmi relativními, nedokonalými. V nejlepším případě jsme relativně dobří, ale z vyšší perspektivy absolutna to také znamená, že nejsme dobří, že jsme nedokonalí. Dále si musíme pamatovat, jak již bylo zmíněno výše, že věci, které se dějí, mají velmi často kořenovou příčinu v minulosti mikrokosmu, v lekci, která nebyla pochopena a kterou je třeba se naučit.</p>
<p>Účelem každé lekce není způsobit nám utrpení, ale jednoduše nám dát správné porozumění, změnit nás. <strong>Nic v našem životě se tedy nikdy neděje náhodou</strong>, život lze vnímat jako školu, která nás učí skutečně žít. Utrpení pramení z našeho nepřijetí a odporu. Pokud my, spojeni s nejvyšší božskou silou a <strong>na základě hlubokého uvědomění si naší nedokonalosti, dokážeme přijmout životní lekce s hlubokou pokorou</strong>, ať už jsou jakékoli, pak můžeme žít výše zmíněným zcela novým, správným způsobem, a tak transformovat karmu v dharmu.</p>
<p>Když tímto způsobem odstraníme odpor a bariéry mezi naším vědomím a duchovní bytostí uvnitř, postupně splyneme s tímto Pravým Já. Pak budeme naplněni intenzivní vnitřní radostí a blažeností, protože Bůh je samotnou podstatou Lásky, nejvyšší vibrací, jakou si lze představit. Pak nás nic nebude moci oddělit od Zdroje, Pána veškerého života. Tímto způsobem lze karmu vnímat jako hlavní faktor přispívající k procesu naší transformace, transformace nedokonalých bytostí času a prostoru, jakými jsme, v bytosti Věčnosti podle naší nejniternější podstaty.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Čekání na Neočekávané</title>
		<link>https://logon.media/cs/logon_article/cekani-na-neocekavane/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Olga Rosenkranzová]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 01 Jan 2026 10:13:25 +0000</pubDate>
				<guid isPermaLink="false">https://logon.media/?post_type=logon_article&#038;p=124258</guid>

					<description><![CDATA[ Žití v duchu je žitím stále v neočekávaném.  Na duchovní stezce často hovoříme o tom, že s cílem stezky jsme spojeni již od počátku. Toto vnitřní spojení je bází pro celou stezku. Imanentní duch v nás, hluboko schovaný a latentní se spojuje s duchem transcendentním, tím velkým mimo nás. Přesto se potvrzuje úsloví, že: „všechno je jinak“. Pokud jsme [&#8230;]]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[<audio class="wp-audio-shortcode" id="audio-124258-1" preload="none" style="width: 100%;" controls="controls"><source type="audio/mpeg" src="https://logon.media/wp-content/uploads/2026/01/Logon-cekani.neocekavane.mp3?_=1" /><a href="https://logon.media/wp-content/uploads/2026/01/Logon-cekani.neocekavane.mp3">https://logon.media/wp-content/uploads/2026/01/Logon-cekani.neocekavane.mp3</a></audio>
<p><em> Žití v duchu je žitím stále v neočekávaném. </em></p>
<p><span id="more-124258"></span></p>
<p>Na duchovní stezce často hovoříme o tom, že s cílem stezky jsme spojeni již od počátku. Toto vnitřní spojení je bází pro celou stezku. Imanentní duch v nás, hluboko schovaný a latentní se spojuje s duchem transcendentním, tím velkým mimo nás.</p>
<p>Přesto se potvrzuje úsloví, že: „všechno je jinak“.</p>
<p>Pokud jsme zaměřeni na staré způsoby obvyklého myšlení, logického a plánovitého způsobu uvažování, můžeme pozorovat, že tyto plány a záměry, které schvaluje naše vůle se vztahují k naší osobnosti. Není zde nic překvapivého. Nic nás nevede k vnitřnímu úžasu. Duch v nás se ani nepohne a zůstává latentní.</p>
<p>Když jsme zamilovaní, láska neplánuje. Podobně duch v nás se pohne, když mu uděláme místo a své osobní plány odsuneme stranou, netrváme na nich. Setrvačník sevření našich vlastních plánů a očekávání je dost pevný a dlouhodobý, až instinktivní a odpovídá našim sklonům. Když postupně v životě dozrajeme do stavu vnitřní odevzdanosti, jak někdy říkáme: „buď vůle Tvá“, pak se v tomto ztracení a ustoupení pohne duch v nás a ten se více spojuje s tím mimo nás. Tento ohnivý zážeh vyšší energie božského nás proměňuje, spaluje staré tísnivé vazby v nás a osvobozuje nás tak od nás samých.</p>
<p>Když vidíme, že je třeba přesunout v životě těžiště, ukazuje se nám cesta a způsob žití, krok po kroku, den po dni. Ze srdci i hlavy přichází něco zcela jiného, co jsme vůbec neočekávali. Někdy jsou to věci, které jsme tušili, viděli a rozpoznali, ale ještě jsme k nim neměli odvahu konat a být. Nakonec se divíme odvaze v nás k žití v neočekávaném. Ona přichází z nitra a projevuje se jako neočekávaná vnitřní síla. Této vnitřní síle svěřujeme své způsoby bytí. Žití v duchu je žitím stále v neočekávaném. Nic totiž neočekáváme a žijeme v otevřenosti a pokorném a odvážném tichém vyčkávání.</p>
<p>Čekáme na ducha, zda přijde o pohne námi, zda a jak nás povede.</p>
<p>Vypadá to, že to nemá plán.</p>
<p>Ale má to plán.</p>
<p>Vyšší duchovní absolutní plán dle zákonů ducha, na nich se začínáme podílet a do jejich siločar a vyšší energie vstupujeme.</p>
<p>Není zde prázdnota, ale plnost ducha.</p>
<p>Plnost neočekávaného, na které v neočekávání čekáme.</p>
<p>&nbsp;</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Otevřené srdce</title>
		<link>https://logon.media/cs/logon_article/otevrene-srdce/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Olga Rosenkranzová]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 16 Jun 2025 16:03:47 +0000</pubDate>
				<guid isPermaLink="false">https://logon.media/?post_type=logon_article&#038;p=119188</guid>

					<description><![CDATA[Slunce můžeme pozdravit novým způsobem – když se opravdu probudíme. … hned jak svět vystřízlivěl z opojení svým otráveným a omamujícím pohárem a brzy ráno dokáže jít vstříc vycházejícímu slunci, s otevřeným srdcem, obnaženou hlavou a bosýma nohama, vesele a radostně. [1]. Každý východ slunce je zážitkem, ale jen zřídka tento zážitek vnímáme vědomě: počasí, [&#8230;]]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[<p><em>Slunce můžeme pozdravit novým způsobem – když se opravdu probudíme.</em></p>
<p><span id="more-119188"></span></p>
<blockquote><p><em>… hned jak svět vystřízlivěl z opojení svým otráveným a omamujícím pohárem a brzy ráno dokáže jít vstříc vycházejícímu slunci, s otevřeným srdcem, obnaženou hlavou a bosýma nohama, vesele a radostně</em>. <a href="#_ftn1" name="_ftnref1">[1]</a><strong>.</strong></p></blockquote>
<p>Každý východ slunce je zážitkem, ale jen zřídka tento zážitek vnímáme vědomě: počasí, každodenní záležitosti a všechno ostatní nás často nutí tyto výjimečné okamžiky přehlédnout, promeškat.</p>
<p>Snažím se, pokud je to možné, prožívat východ slunce vědomě, především když zářící slunce za jasného letního dne zahání noc a soumrak, a teplo pomalu obklopuje končetiny a probouzí je pro nový den. V mírném vánku si hrají listy stromů a trav, švitoří ptáci. Zdá se, jako by příroda na chvíli zůstala tiše stát a plná očekávání vyčkávala slunce. Tyto okamžiky otevírají mé srdce, a mohu cítit jednotu s přírodou. Je to jen viditelné slunce, které mě přivádí do tohoto povznášejícího rozpoložení? Mám pocit, že je to víc; je to volání duchovního slunce, které mě přitahuje, které mě volá zbavit se a překonat omezení našeho života. Vystřízlivěl jsem z opojení z otráveného, omamujícího poháru? Toto volání chce otevřít mé srdce pro vyšší dimenzi, pro duchovní vlivy, které nepocházejí z tohoto světa. Tento dotek otevírá nový svět.</p>
<p>Avšak s odezněním magických chvil znovu probuzeného života v přírodě se vrací shon světa, vracejí se každodenní myšlenky, nasměrování myšlení a života, mnohé problémy a obtíže, které se snaží naplňovat a ovládat náš každodenní život. Napadlo mě několik slov od Karla von Eckhartshausena:</p>
<blockquote><p><em>Vody milosti, slzy pokání, budou přivedeny k očištění paprskem Lásky shora, dokud se slunce nakonec zcela nezmocní země a nevytvoří ten nejdokonalejší produkt: zregenerovanou zem. Tak je dokonalost i v člověku tím stavem, v kterém se Bůh – tím, že naplnil srdce – stal základem a hybnou silou všech našich činů.</em> <a href="#_ftn2" name="_ftnref2">[2]</a></p></blockquote>
<p>Jak mohu dospět k této dokonalosti srdce, které může být naplněno Bohem? Ti Velcí Ducha nám v průběhu staletí dávali mnohé rady a poukazovali na způsoby, jak lze tohoto cíle dosáhnout. <a href="#_ftn3" name="_ftnref3">[3]</a> Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri věnovali velký prostor otevírání srdce ve svých výkladech transfigurace v dnešní době. V úvodě svých komentářů k Tao Te ťingu od Lao Tce píší:</p>
<blockquote><p><em>Z Tao, z Gnóze, se vyvíjí zdroj, pramen, a z tohoto pramene povstává bytí a nebytí, věčná neodolatelná síla, v níž jako skála stojí Nehybné království. A srdce, které vstoupilo do ticha, zažívá chvění duchovní podstaty Taa. Proto je srdce mystériem „brány života“.</em><a href="#_ftn4" name="_ftnref4">[4</a></p></blockquote>
<p>Duchovní podstata Taa je mi velmi blízká v okamžicích východu slunce. Co se s ní děje pod vlivem každodenních činností? Ustupuje do pozadí, bude zapomenuta?  Budeme absorbovaní v naší každodennosti. Lapeni? Ne, chyceni do zajetí, uvěznění! Ale zajetí tohoto světa můžeme překonat, a tak v našich srdcích a ve vědomí udržovat bdělá zaslíbení, která nám byla předávána během staletí, a zkušenosti dvojího východu slunce – navenek i uvnitř.</p>
<p>Otevřené, ztišené srdce je klíčem, a nádherný východ slunce je výzvou tento klíč používat. Při kontemplaci přírody můžeme intuitivně zažít, že naše srdce se otevře jiným vlivem, které nepochází z tohoto světa. Necháme-li pak všechny pohyby našeho života ve světě dojít do stavu ticha, udržíme srdce klidné. Potom nás může naplnit velký klid, se kterým se na shon světa díváme jako zvenčí. V tomto klidu vzniká pocit spojení a lásky se světem a lidstvem. Tento pocit otevírá nové, nepozemské dimenze, dimenze, které můžeme udržovat ve svém vědomí, i když se věnujeme našim každodenním potřebám. Potom žijeme ve světě, ale zároveň – uvnitř našeho srdce – nacházíme se v jiné dimenzi, ve stavu, který byl popsán slovy „ve světě, ale už ne ze světa“.</p>
<p>S novým vědomím, s novýma očima, pak vidíme a zažíváme svět. Často nás bleskurychlý intuitivní dotek a zkušenost změní, zasáhne naše nejvnitřnější bytí a probudí hledání, touhu a naléhání, které rosikruciáni nazývají „touhou po uzdravení“. Je to začátek otevírání srdce, „otevřené srdce“. Nyní začíná proces změny, transformace celé naší osobnosti. Ten nás vede k tomu, co nám staří rosikruciáni zprostředkovali v Confessio Fraternitatis:</p>
<blockquote><p><em>… jít vstříc vycházejícímu slunci, s otevřeným srdcem, obnaženou hlavou a bosýma nohama, vesele a radostně.</em></p></blockquote>
<p>Tato slova poukazují na proces očišťování, otevírání, dokonce znovuzrození srdce, hlavy a nového jednání. Potom bude možné poslouchat a chápat hlas duchovního slunce, které není z tohoto světa. Confessio Fraternitatis nám ukazuje k tomu cestu, přičemž poukazuje na novou a rostoucí sílu planety Uran, kterou bude možné zažívat jako oheň:</p>
<blockquote><p><em>Věčný oheň, který již neobsahuje žádnou vášeň, žádné emoce, ale bude posílán jako směrový paprsek k těm, kteří bloudí v temnotě. Je to oheň lásky, který nikdy nezpůsobuje žádný konflikt, který ale vše činí krásným a úžasným. </em><a href="#_ftn5" name="_ftnref5">[5]</a><em>. </em></p></blockquote>
<p>Slunce už vystoupilo vysoko a blíží se poledne. V mé duši však nadále rezonuje přirozený východ Slunce a zázrak nového dne, jakož i intuitivní dotek duchovního slunce. Žiji ve dvou světech, a zatímco vykonávám své světské povinnosti a činnosti, vnitřní spojení s duchovním sluncem zůstává v pozadí mého vědomí. Díky tomu vnímám vše novým způsobem a cítím se v lásce spojený se světem a lidstvem. Ne vždy zůstávám v tomto dvojitém vědomí. Často mě zdolají události dne a upadnu zpět do svého „normálního“ stavu vědomí, ztratím přímé spojení s duchovním sluncem. Je to boj dvou světů, který mě stále provází. Ale vnitřní zážitek dvojitého východu slunce mě přivádí opět zpátky do nového stavu vědomí.</p>
<p>Tak nastává večer a já si vzpomínám na chvalozpěv Herma:</p>
<blockquote><p><em>Proto z celé své duše a všemi mými silami adresuji tento chvalozpěv Bohu, Otci:</em></p>
<p><em>Svatý je Bůh, Otec Universa.</em></p>
<p><em>Svatý je Bůh, jehož vůle se uskutečňuje Jeho vlastní silou.</em></p>
<p><em>Svatý je Bůh, který chce být poznán a je poznán těmi, kdo mu patří.</em></p>
<p><em>Svatý jsi Ty, který jsi vše uvedl do existence skrze Slovo.</em></p>
<p><em>Svatý jsi Ty, podle obrazu, z kterého byla stvořena celá Příroda.</em></p>
<p><em>Svatý jsi Ty, jehož příroda nijak nestvořila.</em></p>
<p><em>Svatý jsi Ty, mocnější než všechny moci.</em></p>
<p><em>Svatý jsi Ty, skvělejší než vše, co je.</em></p>
<p><em>Svatý jsi Ty, vyzvednutý nad veškerou chválu.</em><a href="#_ftn6" name="_ftnref6">[6]</a><em>.</em></p></blockquote>
<hr />
<p><a href="#_ftnref1" name="_ftn1">[1]</a> Jan van Rijckenborgh: <em>The Confession of the Brotherhood of the Rosycross. Esoteric analysis of the Confessio Fraternitatis R.C. </em>, Rozekruis-Pers, Haarlem 1989, p. XXI<br />
<a href="#_ftnref2" name="_ftn2">[2]</a> Karl von Eckartshausen: <em>Über die wichtigsten Mysterien der Religion</em>, Rozekruis Pers, Haarlem, 1995, p.154<br />
<a href="#_ftnref3" name="_ftn3">[3]</a>See for example: Burkhard Lewe: <em>The heart becomes light and free and </em>creative. <em>A journey through the five chambers of the heart.</em> In this edition of LOGON<br />
<a href="#_ftnref4" name="_ftn4">[4]</a> Jan van Rijckenborgh and Catharose de Petri: <em>The Chinese Gnosis</em>, Rozekruis-Pers, Haarlem, 1996, p. 27/28<br />
<a href="#_ftnref5" name="_ftn5">[5]</a> Jan van Rijckenborgh: <em>The confession of the Brotherhood of the Rosycruz,</em> a.a.O., p. 16<br />
<a href="#_ftnref6" name="_ftn6">[6]</a> Jan van Rijckenborgh, <em>The Egyptian Arch-Gnosis, Part One</em>, Rozekruis-Pers, Haarlem, 1982, p. 39</p>
<p>&nbsp;</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Tři klíče</title>
		<link>https://logon.media/cs/logon_article/tri-klice/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Wiesia]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 05 Apr 2024 19:13:23 +0000</pubDate>
				<guid isPermaLink="false">https://logon.media/logon_article/tri-klice/</guid>

					<description><![CDATA[Jan van Rijckenborgh píše o lidské vůli: Vůle je magickým atributem duše par excellence. Vůle je velkým, čilým hybatelem duše, a tedy i celého našeho života. (&#8230;) Člověk je schopen pomocí vůle upevnit a využívat abstraktní magnetickou sílu. [1] Původně byla vůle silou epigeneze, dobrovolně se rozhodující, vědomou sebe tvořivou činností lidského ducha. Je to [&#8230;]]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[<p>Jan van Rijckenborgh píše o lidské vůli:</p>
<blockquote><p><em>Vůle je magickým atributem duše par excellence. Vůle je velkým, čilým hybatelem duše, a tedy i celého našeho života. (&#8230;) Člověk je schopen pomocí vůle upevnit a využívat abstraktní magnetickou sílu. </em><a href="#_ftn1" name="_ftnref1"><sup>[1]</sup></a></p>
<p><em>Původně byla vůle silou epigeneze, dobrovolně se rozhodující, vědomou sebe tvořivou činností lidského ducha. Je to síla nanejvýš nebezpečná, síla královská (Beran) a tajná, která se může stát osudnou (Štír), ale může také vést ke slavným obzorům. Vůle je počátkem nebo koncem všeho; je to věčná síla vládnoucí životu a smrti.</em><a href="#_ftn2" name="_ftnref2"><sup>[2]</sup></a></p></blockquote>
<p>V těchto stručných popisech je ukryto bohatství moudrosti a pravdy. Ukryto? Ano, protože není snadné proniknout do tajemství vůle.<br />
Své myšlenky můžeme víceméně sledovat, i když je nemůžeme ovládat. Můžeme rozpoznat, které myšlenky jsou škodlivé a které prospěšné. Totéž platí pro naše pocity. Nemusíme být zasvěcenci, abychom pochopili, že pocity jako nenávist a žárlivost nás vedou do propasti. Ale co naše vůle?<br />
Vůle je abstraktní a nehmotná. Je to proto, že se vůle vztahuje k životu samotnému, k životní síle, která nás pohání. Magnetická síla se koncentruje a pohání náš nervový systém jako éterická síla. Prostřednictvím tohoto impulsu síly postupujeme ke skutečnému jednání.</p>
<h3>Dvojsečný meč</h3>
<p>&#8222;Je to nejvíce nebezpečná síla, síla královská a tajná, která se může stát osudnou.&#8220; Proč je vůle tak nebezpečnou silou? Protože vůle vdechuje myšlence světlo a život. Taková myšlenka oděná do ohnivé éterické síly se pak začne projevovat v našem životě.<br />
Předpokládejme, že sledujeme určitou duchovní ideu, ale tato idea není čistá: je smíšená s motivy soustředěnými na „já“. Při sledování této ideje používáme svou vůli, abychom dosáhli svého cíle. Tímto způsobem naše představa ožívá; halí se do ohnivé éterické síly. Nyní, když se naše představa rozzářila, se nesmírně zhoršuje nebezpečí. Jsme oslepeni vlastním světlem a myslíme si, že dostáváme impuls z duchovního světa.<br />
Lidé, kteří četli „<a href="https://www.rosicrucianum.org/blog/2020/11/24/gnosticka-mysteria-pistis-sofie/">Gnostická mystéria Pistis Sofie</a>“, mohou předpokládat, co se bude dít dál. Pistis Sofie se také dívala dolů z nečisté duchovní pozice a viděla zdroj světla. Myslela si, že je to světlo Gnose, a sestoupila dolů. Nepochopila, že tato světla jsou projekcí jejích vlastních myšlenek, oděných světelnou silou vyzařovanou její vůlí.<br />
My děláme totéž a následujeme cestu Pistis Sofie. Když však dorazíme do chaosu nižších astrálních sfér, čeká nás trpké zklamání. Obklopí nás nepřátelské síly a naše světlo a životní síla jsou ukradeny. Zůstáváme rozčarováni a vyčerpáni: jsme na pokraji úplného zničení.<br />
Jak se mohlo stát, že jsme ze sebe tak snadno udělali oběť? Především proto, že jsme nepochopili, co je to vůle a jak funguje. Chybělo nám sebepoznání.<br />
Vůle souvisí s uplatněním tvůrčí síly. Je to magická činnost spojená s formováním a stvořením světů.<br />
My prožíváme vesmír stejně jako náš osobní, malý svět. Když v sobě uplatníme tvůrčí sílu, rozzáříme určité myšlenky a uvedeme je v život, a pak podle toho prožíváme svět, který nás obklopuje. Přitahujeme další síly a naše vnímání prochází změnou.</p>
<h3>Kritérium</h3>
<p>Kritériem a hlavní otázkou je, zda naše osobní představa a naše tvorba harmonicky souvisí s věčnými představami, silami a zákony, které řídí vesmír. Pokud ano, pak se náš vývoj odvíjí harmonicky. Problém spočívá v tom, že na já soustředěné vědomí nemůže dosáhnout čisté duchovní kontemplace. V nejlepším případě je směsicí duchovních a materialistických představ. Protože však hledač pravdy, svobody a spravedlnosti usiluje o hodnoty, které nejsou z tohoto světa, vůle, která je součástí trojjediného já-centrálního vědomí, začne do těchto smíšených představ vhánět oheň. Pak, podobně jako u Pistis Sofie, vidíme napodobeninu. Tomu však ještě nerozumíme.<br />
Podíváme se dolů a sestoupíme. Neustálý pád je tedy velmi přímo spojen s lidskou vůlí. Přijdeme-li dolů, jsme uvězněni nejrůznějšími silami, které s námi mají podobnost kvůli falešným světlům, jež jsme v sobě zažehli. Prostřednictvím těchto siločar jsme pak okradeni a zanecháni vyčerpaní a s prázdnýma rukama.<br />
Jan van Rijckenborgh se svým velkolepým vhledem do cesty osvobození říká o této situaci Pistis Sofie:</p>
<blockquote><p><em>Ona však má jednu jistotu: Pistis zemřela, ale zemřel také blud. Poprvé dobře poznala svou vlastní Authades </em>[centrální vůli Já]<em>. Stala se ničím. Sedí na troskách jako Job. Nic jí nezůstalo, ale poprvé něco problesklo: vhled jako otevřená brána.</em></p></blockquote>
<h3>Golgota</h3>
<p>Jakkoli je to dramatické, ve zdánlivém zničení Pistis Sofie se skrývá hluboké tajemství. Před námi vyvstanou jisté podobnosti s Golgotou.<br />
Jako první klíč k tomuto tajemství můžeme použít následující: cesta zla je zkáza; dříve či později zlo zanikne vlastní rukou. Když je Pistis Sofie obklíčena, okradena a zničena, znamená to, že zlo v ní je zničeno zlem mimo ni. Co jiného je zlo než usilování soustředěné na já, které pro sebe vždy hledá to nejlepší místo?<br />
Pán působí tajemnými způsoby; zejména pro vědomí soustředěné na já. Kdo by čekal, že mu zlo podá pomocnou ruku, aniž by o tom věděl?<br />
Z evangelií víme, že na Golgotě byly vztyčeny tři kříže. Dva vrazi byli ukřižováni současně s Ježíšem Pánem. Symbolicky je mezi aspekty, které představují vrazi, také vůle zaměřená na já. Sobectví je zlo a zlo vede ke zkáze. Vůle zaměřená na já je silným ničitelem, katem nebo vojákem. Za tímto vojákem však stojí náš citový život a myšlení, kde duševní schopnost je stratégem, generálem. A tento generál je zase ovlivňován a manipulován dvorním rádcem, který se snaží různými intrikami získat kýžené výhody. Král-já se skládá z těchto tří dohromady: dvorního rádce, generála a vojáka. Je to trojí vědomí Já: srdce, hlava a ruce.</p>
<h3>Tři klíče</h3>
<p>A přesto je člověk mnohem víc než král-já. Pod klamným povrchem se stále skrývají dva úžasné klíče. Druhým klíčem je objektivní vědomí, což je vědomí očištěné sebepoznáním. Díky utrpení a zkušenostem způsobených vnitřním zlem, tedy prvním klíčem, objektivní vědomí značně nabývá na síle. Toto vědomí je pozorující, přijímající a rezignované; je vysoce realistické. Nebojuje, nebrání se zlu. Kdyby toto vědomí začalo bojovat, okamžitě by se opět stalo subjektivním a osobním, a tím by se rozpadlo ve zlo. Objektivní vědomí velmi miluje Pravdu, kterou symbolizuje třetí kříž s Ježíšem Pánem. Nyní, když subjektivní zlo zemřelo, toto vědomí obdarovává vhledem jako otevřenou branou. Všechny iluze jsou zničeny. Skrze tuto bránu vidíme v dálce světlo: tentokrát pravé Světlo.</p>
<h3>Mystérium</h3>
<p>Víme, že Ježíš zemřel na Golgotě. Toto drama nás vede ke skutečnému tajemství. Ježíš představuje nové vědomí: je to vědomí, které vyrůstá z duchovního jádra lidské bytosti. Tato ústřední duchovní jiskra je božskou prapůvodní ideou původní lidské bytosti, naším pravým jménem. Nové vědomí, tato nová lidská bytost dostala příležitost se rozvinout, protože objektivní vědomí já poskytlo tomuto duševnímu principu životní prostor. Objektivní vhled přináší ticho, vnitřní prostor a nekonfliktnost; neutralitu vůči polaritám.<br />
Objektivní vědomí zná nového člověka, který se objevuje ve stejném systému. Proto objektivní vrah říká Ježíši: &#8222;Pane, vím, že přichází tvé království, království, které svět nemůže nikdy pochopit&#8220;<a href="#_ftn3" name="_ftnref3"><sup>[3]</sup></a>. Zde lze &#8222;svět&#8220; chápat jako subjektivní vědomí, jehož motivem je přežití za každou cenu. Pro &#8222;svět&#8220; žijící z tohoto vědomí zůstává cesta osvobození naprosto nejasná a nepřirozená. Pro tento svět, který je realitou subjektivního vraha, je Golgota pouze pahorkem lebek a kostí.</p>
<p>Vnitřní stav objektivního vraha se značně liší od stavu světa. Ježíš odpovídá objektivnímu vědomí: &#8222;Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.&#8220;<a href="#_ftn4" name="_ftnref4">[4]</a> Zní to poněkud mysticky, ale můžeme tomu rozumět takto: Když se objektivní vědomí absolutně soustředí na nového člověka, zcela mu slouží a následuje ho, pak láska, moudrost a síla vycházející z nového člověka vyzařuje také do objektivního vědomí já a skrze něj. Ačkoli tento objektivní člověk stále chodí po zemi, prožívá rajský stav v přítomnosti, tedy tady a teď. Díky tomuto pokojnému naplnění, které se nazývá osvícení, může nyní skutečně pomáhat svým bližním; pak &#8222;vrah&#8220; zemřel.<br />
To, že se oba vrazi setkávají se smrtí na Kalvárii, je ještě pochopitelné: subjektivní platí karmický účet, objektivní se rozpouští v božské síle lásky. Proč však na Kalvárii umírá nové vědomí duše, Ježíšův aspekt? Proč nový člověk, v němž Pilát neviděl nic zlého, také zahyne na Golgotě?</p>
<h3>Přeměna</h3>
<p>Souvisí to s proměnou, která musí proběhnout. Za tímto účelem musí na zem vytéct krev Ježíše Krista.<br />
Když máme jako lidské bytosti starou a novou část, dochází k vnitřnímu rozdělení. K rozpuštění tohoto rozštěpení může dojít pouze prostřednictvím transformace. Toto sjednocení, tato transformace se stává možnou skrze obětování staré i nové části. Stará část souhlasí, protože chápe, že neexistuje jiný způsob, jak se osvobodit od vlastní sebestřednosti. Nové souhlasí, protože bez proměňující síly Světla nelze dosáhnout jednoty. Kristova oběť je tedy procesem duchovní transformace, v němž se rozpouštějí všechna vnitřní rozdělení. Symbolicky je tato proměna zahájena, když na zemi proudí krev Ježíše Krista.<br />
Světelná síla, Kristova síla, se dobrovolně uvězní v zemi a pokračuje v uskutečňování transformace zevnitř. Světelná síla pak zvýší úroveň vibrací našich atomů a buněk tak, aby se naše pozemské tělo proměnilo v tělo duchovní. Olovo se promění ve zlato. Nový člověk, který byl zdánlivě mrtvý, přichází ke vzkříšení v proměněném těle. Fénix povstává z vlastního popela a zanechává za sebou prázdný hrob.<br />
<em>&#8222;Ježíš otevřel oči a řekl: &#8222;Sláva vycházejícímu slunci, příchodu dne spravedlnosti!&#8220;</em><a href="#_ftn5" name="_ftnref5"><sup>[5]</sup></a></p>
<p>_____________________________</p>
<p><a href="#_ftnref1" name="_ftn1"><sup>[1]</sup></a> <a href="https://www.goldenrosycross.org/books/the-gnosis-in-present-day-manifestation-">https://www.goldenrosycross.org/books/the-gnosis-in-present-day-manifestation-</a> <a href="https://www.rosicrucianum.org/blog/2010/01/19/gnose-v-aktualnim-zjeveni/">https://www.rosicrucianum.org/blog/2010/01/19/gnose-v-aktualnim-zjeveni/</a>, část IV, kapitola IV.</p>
<p><a href="#_ftnref2" name="_ftn2"><sup>[2]</sup></a> <a href="https://www.goldenrosycross.org/books/dei-gloria-intacta">https://www.goldenrosycross.org/books/dei-gloria-intacta</a>, <a href="https://www.rosicrucianum.org/blog/2016/04/25/dei-gloria-intacta-krestanske-mysterium-zasveceni-svateho-krize-s-ruzi-pro-novou-eru/">https://www.rosicrucianum.org/blog/2016/04/25/dei-gloria-intacta-krestanske-mysterium-zasveceni-svateho-krize-s-ruzi-pro-novou-eru/</a>, Zasvěcení Marsu v prvním Sedmikruhu.</p>
<p><a href="#_ftnref3" name="_ftn3"><sup>[3]</sup></a> Vodnářské evangelium Ježíše Krista, kapitola 170:28.</p>
<p><a href="#_ftnref4" name="_ftn4">[4]</a> Lukáš 23:43.</p>
<p><a href="#_ftnref5" name="_ftn5"><sup>[5]</sup></a>  Vodnářské evangelium Ježíše Krista, kapitola 172:35.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>„Nechte pacienta, aby byl svým vlastním lékařem“ – část 2</title>
		<link>https://logon.media/cs/logon_article/nechte-pacienta-aby-byl-svym-vlastnim-lekarem-cast-2/</link>
					<comments>https://logon.media/cs/logon_article/nechte-pacienta-aby-byl-svym-vlastnim-lekarem-cast-2/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Gunter]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 05 Sep 2023 17:39:08 +0000</pubDate>
				<guid isPermaLink="false">https://logon.media/logon_article/nechte-pacienta-aby-byl-svym-vlastnim-lekarem-cast-2/</guid>

					<description><![CDATA[(K části 1) Krize a šance A. P.: Mluvíme o probuzení a to není něco, co ovlivňuje jednoho nebo dva lidi, ale lidstvo samotné. Společně s vámi bych se ráda podívala na krizi, které celosvětově čelíme, a na to, čemu se říká „koronová krize“. Žijeme v době krize, ale mám pocit, že jde také o [&#8230;]]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[<p>(K <a href="https://logon.media/cs/logon_article/nechte-pacienta-aby-byl-svym-vlastnim-lekarem-cast-1/">části 1</a>)</p>
<p><strong>Krize a šance</strong></p>
<p>A. P.: Mluvíme o probuzení a to není něco, co ovlivňuje jednoho nebo dva lidi, ale lidstvo samotné. Společně s vámi bych se ráda podívala na krizi, které celosvětově čelíme, a na to, čemu se říká „koronová krize“. Žijeme v době krize, ale mám pocit, že jde také o to pobídnout člověka: „Podívej se, kam jdeš.“</p>
<p>K. B.: Ano, rozhodně. Slovo korona známe také jako <em>„corona solaris“</em>, korunu slunce. Při zatmění Slunce, kdy je Měsíc přímo před Sluncem a Slunce ztmavne, pak můžeme kolem tohoto stínu vidět sluneční větry. Tyto sluneční větry se nazývají korona, sluneční koruna. To lze považovat za symbolický výraz pro nás samotné. Hluboko v nás je jakési slunce a my máme nosit jeho korunu. A tato koruna slunce pak září také z naší mysli. Jde-li nám vše dobře, pak z nás vyzařuje, tedy je to neviditelně sálající slunce, které se skrze nás může šířit po světě.</p>
<p>Tato mnohá donucovací opatření přijatá vládami celého světa mohou pro člověka představovat i možnost vrátit se k sobě samému, abychom se všichni mohli ztišit, odpočinout si; můžeme se vzdát tohoto neuvěřitelného života, který vždy pulzuje jen na okraji vyhoření.</p>
<p>Dá se na to pohlížet jako na hraniční vyhoření, ve kterém je vlastně velká část lidstva hnána naší civilizací: nadprodukcí, násilím proti živočišné říši, proti rostlinné říši, a teď najednou přijde něco, co říká: stop. A to by mohl být malý trik, jakýsi vtip vesmíru: malý virus musí lidstvu pomoci zpomalit. Myšlenka infekce mikroby a podobně je falešná doktrína, pseudonáboženská vědecká pověra moderní doby, která se vyvíjela za posledních zhruba 120 let. Věřím, že nic jako nákaza v obvyklém smyslu neexistuje. Jinak by už na naší planetě nebyl život. Existují viry, bakterie a jsou spojeny s nemocemi. Podle mého názoru z přiměřeně konzistentního celostního hlediska nejsou všechny nemoci, zvláště ty akutní, ničím jiným než vylučovacími procesy, katary, jak správně říkali staré národy, jinými slovy očistnými procesy. Mikrobi, mikroorganismy, jsou v tom pomocníky.</p>
<p>Ale to vše je zřejmě právě to, co je nutné k tomu, abychom se vrátili k sobě, abychom si uvědomili sami sebe. A můžeme si položit otázku: Komu to slouží? – V každém případě je to dobré pro přírodu. Slouží to přírodě, tedy když se vše zastavilo, když nelétala žádná letadla, když lodě zůstaly v přístavu, když auta byla využívána na minimum – po pár dnech jste si již všimli, jakou regeneraci to znamenalo pro náš životní prostor, tedy pro přírodu. Obloha byla jasnější než kdy jindy, v Benátkách plavaly ryby v kanálech a v přístavech na Jadranu byli delfíni. To je přesně to, co si nyní můžeme uvědomit, že způsob, jakým žijeme, je proti zájmu celé planety. Jsme nemocní jako lidské bytosti i jako kolektiv, a tak způsobujeme, že je i naše planeta nemocná. A ti, kteří se stali trochu uvědomělejšími, si tento čas lockdownu skutečně užívali, protože najednou byl všude kolem cítit velký klid a ticho.</p>
<blockquote><p>Tuším, že teď je čas pro nový začátek. Doba, kterou před lidi postavili všichni velcí posledních desetiletí a minulého století, totiž doba velkých změn a doba velkých příležitostí pro individuální i kolektivní zotavení.</p></blockquote>
<p><strong>V jednoduchosti je síla</strong></p>
<p>A. P.: Na začátku lockdownu jsme čelili stavu „méně“, který mnozí rádi přijali, jakmile byla velká část vnějšího světa jednoduše zredukována. A teď musí obrat tímto směrem přijít vlastně od nás samotných. Nyní tedy musíme dosáhnout svobody prohloubit to, co nám bylo dáno na chvíli na začátku poté, co vnějšek odezněl, zmizel. To znamená, že duchovní aspekt se ve skutečnosti stává vedoucí silou a vnější člověk jako kvalita duše zapadá do tohoto nového řádu.</p>
<p>K. B.: Nyní můžeme zažít začátek procesu zotavení a pak to bude pravděpodobně pokračovat ve vlnách. Můžete si to představit takto: Byli jsme zavřeni na tři měsíce a nyní se nahromadilo to, co jsme zameškali, a lidé jsou znovu hektičtí – pak může přijít další fáze, kdy lidstvo klesne ještě více a jednoduše najde cestu zpět do přirozené míry věcí. Ve vnějším světě je zdraví přirozeným měřítkem všech věcí. Naše duše musí pochopit, že to vše není náhodné. Musíme pochopit, že vše, co se nyní děje, lze považovat za fázi zotavení lidstva.</p>
<p>A. P.: Další citát Paracelsa: „Nejvyšším základem léku je láska.“ Co si pod tím můžeme představit?</p>
<p>K. B.: Láska je přirozený, univerzální zákon života. Všechny možné léčebné procesy začínají touto univerzální láskou. A láska je radost, krásná jiskra bohů, která se může narodit v našich srdcích. A nechce být ničím jiným než malým plamínkem, který roztaví vosk svíčky. Tento vosk je naše duše, dalo by se říci; tento vosk se může roztavit, může být potravou pro světlo. A to světlo, kterým je láska, je lék.</p>
<p>Když se díváme na stromy, když se díváme na přírodu a zažíváme věci kolem nás – množství ptáků, kteří cvrlikají … pak můžeme pocítit, že je to výraz neustále pulzujícího života, který může pocházet pouze z jedné síly, a ta síla je univerzální dech. Jiné slovo pro to je láska, univerzální, všeobjímající láska. Všechny léčebné procesy je třeba chápat z této perspektivy. V tomto smyslu je velmi snadné pochopit, co Paracelsus myslí, když uvádí, že důvodem existence léku je láska. Je to božstvo, příčina léku.</p>
<p><strong>Umírat, abychom žili</strong></p>
<p>A. P.: V tomto smyslu nás božstvo znovu a znovu uvádí do procesu transformace a výrazem toho může být, že Paracelsus – a to je nyní poslední otázka – napsal na svůj náhrobek: <em>„Vitam cum morte mutavit“</em> – „Život se změnil smrtí“. Máte k tomu nějaký další komentář?</p>
<p>K. B.: Když ve mně začne kvést vesmírný život, mohu ten „nástroj, atribut“ odložit. Potom je tělo odstraněno, jako když se při vstupu do světlého, přátelského bytu svlékne těžký zimní kabát. Paracelsovým životem by se dalo říci, že odložil svůj starý těžký bojový oblek. K posledním dnům svého života přistupoval vědomě, věděl o svém odchodu, věděl, že jeho poslání je splněno a svou závěť sepsal několik dní předtím v salcburském hostinci „Zum weißen Roß“ (Bílý kůň) za přítomnosti sedmi svědků a poté se vzdal svému osudu (předpokládá se, že k jeho smrti došlo násilně). Věděl však, že to tak musí být pro další plnění univerzální vůle.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://logon.media/cs/logon_article/nechte-pacienta-aby-byl-svym-vlastnim-lekarem-cast-2/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>„Nechte pacienta, aby byl svým vlastním lékařem“ – část 1</title>
		<link>https://logon.media/cs/logon_article/nechte-pacienta-aby-byl-svym-vlastnim-lekarem-cast-1/</link>
					<comments>https://logon.media/cs/logon_article/nechte-pacienta-aby-byl-svym-vlastnim-lekarem-cast-1/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Gunter]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 05 Sep 2023 17:38:59 +0000</pubDate>
				<guid isPermaLink="false">https://logon.media/logon_article/nechte-pacienta-aby-byl-svym-vlastnim-lekarem-cast-1/</guid>

					<description><![CDATA[A. P.: Když mluvíme o „nemoci, zdraví a uzdravení“, musíme také mluvit o lidské bytosti: Kdo je člověk? To znamená, že bychom měli do naší konverzace zahrnout všechny duchovní a emoční aspekty lidí. Na svém webu píšete, že zdraví je harmonický tok sil. Týká se to také aspektů duše, nebo o čem to všechno je? [&#8230;]]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[<p>A. P.: Když mluvíme o „nemoci, zdraví a uzdravení“, musíme také mluvit o lidské bytosti: Kdo je člověk? To znamená, že bychom měli do naší konverzace zahrnout všechny duchovní a emoční aspekty lidí. Na svém webu píšete, že zdraví je harmonický tok sil. Týká se to také aspektů duše, nebo o čem to všechno je?</p>
<p>K. B.: Síly přicházejí do našeho systému a odcházejí; je to neustálá situace bytí v proudu – tok sil přicházejících a odcházejících; síly, které absorbujeme a síly, které uvolňujeme – jak je uvedeno v myšlence „panta rhei“ (Hérakleitos: πάντα ῥεῖ). A to samozřejmě platí pro všechny aspekty lidské existence, ať už jde o duši nebo tělo. Tělo není nakonec nic jiného než výrazový prostředek, výraz všech složek duše.</p>
<p>To znamená, že pokud jsme jedno s jádrem našeho života na úrovni duše, tedy s plánem, který je základem naší existence, můžeme hovořit o harmonii duše, na kterou bude tělo odpovídajícím způsobem reagovat. Význam: tělo bude pak nástrojem k vyjádření této harmonie. Na fyzické úrovni je zdraví velmi relativní, protože tělo nemůže být skutečně zdravé, spíše se neustále mění. Říkáme mu zdravé, když vše plyne harmonicky. Pouze duše může být skutečně zdravá. Hovoříme zde o duši, která prochází velkým procesem zrání a změn a poté se skutečně sjednotí s duchovním posláním, které je základem lidské bytosti nejen jako jednotlivce, ale i jako kolektivu – jako lidstva.</p>
<p><strong>Osobnost – atribut duše</strong></p>
<p>A. P.: Říkáte, že tělo jako takové skutečně nemůže být stoprocentně zdravé, že jeho zdravotní stav bude vždy velmi relativní. Má to něco společného s tím, že tělo není dostatečně flexibilní, aby následovalo duši a ducha? Protože je hustší a inertnější než duše nebo duch?</p>
<p>K. B.: Krišnamúrti zvolil velmi krásný výraz k popisu toho, co je tělo, totiž „atribut“. Takže, když mu bylo kolem 90 let, řekl: „atribut brzy dokoná svou práci“, nebo tak nějak. To znamená, že tělo je prostě nástroj, náš nástroj, jak se vyjádřit ve hmotě, plnit své úkoly, zůstat v kontaktu s okolím. Tělo je pak vlastně výlučným atributem duše. Pokud je naše duše příliš silně orientována na fyzickou oblast, tedy když se to vnější, hmotné, stane příliš důležitým, pak zanecháme to, co je jednoduché a věci se stanou komplikovanými. Pokud se naopak orientujeme na duši, duchovno v nás a kolem nás, a naše duše začne s duchovnem rezonovat, pak pochopíme a cítíme, že tělo nemůže být ničím jiným než vyjadřovacím prostředkem, který přichází v určitém okamžiku a v určitém okamžiku musí znovu odejít.</p>
<p>To je vlastně zdravý metabolismus. Je to tehdy, když si uvědomíme, že za vším stojí duchovní princip a naše duše začne s tímto duchovním principem rezonovat. Duchovní princip má také staré jméno, a to: radost, krásná jiskra bohů (převzato z básně Friedricha Schillera <em>Óda na radost</em>, kterou Ludwig van Beethoven použil v závěrečné větě své 9. symfonie). A když se naše duše začne obracet k této božské jiskře a říkat jí „ano“, až jí začne stále bedlivěji naslouchat, pak se vše velmi dobře a velmi rozumně uspořádá – i v těle. A především – a nyní přichází velmi důležitý bod – pak víme, cítíme, že všechny naše fyzické procesy nejsou nic jiného než očistné procesy. Očistné procesy pro tělo i pro duši.</p>
<p>A. P.: Dalo by se to vidět tak, že člověk pozoruje společnou cestu těla i duše v nemoci i v uzdravení?</p>
<p>K. B.: Není jiné cesty, duše musí jít vždy napřed. Co je duše? Můžeme říci, že duše je naše vědomí. Jak říká starý axiom z Univerzální nauky: Stav vědomí je stav života. To platí pro všechno a vždy. Pokud do toho půjdeme úplně, půjdeme do „ano“, do přijetí, pak se nám také vše otevře. Najednou pochopíme, proč je to či ono tak, jak to je. A pokud tomu nerozumíme, můžeme to tolerovat, protože to přijímáme. „Ano“ všemu, co je. A pak si vzpomínáme na Pavlův výrok: „Za všechno buďte vděční“ (1 Tes 5:18). Být vděčný za všechno znamená: vděčný za všechno. Vděčnost je ve skutečnosti velmi velká, léčivá síla pro naši duši, a jak by na ni mělo naše tělo reagovat jinak než v harmonii?</p>
<p><strong>Doktor – váš pomocník</strong></p>
<p>A. P.: Myslím, že to vede k tomu, co je pro mě velmi ústředním prohlášením Paracelsa a které je pro vás také důležité: „Nechte pacienta, aby byl svým vlastním lékařem, a lékaře, aby byl jeho pomocníkem.“ Toto jsou otevřené dveře k autonomii. Myslím, že tato autonomie začíná přijetím, pozorným pohledem, přijetím toho, co je. Věci vidím opravdu dobře, jen když je přijmu.</p>
<p>K. B.: Ano, rozhodně. Tak to je. A to je: ať je pacient svým vlastním lékařem a lékař jeho pomocníkem. Tento axiom je starý 500 let. Paracelsus byl průkopníkem severní renesance. Postavil most z Itálie na sever. A dokonce i před 500 lety vlastně seznámil lidi s tím, co teprve dnes začíná mít prvořadý význam, a to nejen pro některé, ale pro mnohé. Kdokoli se chce opravdu zotavit, musí se stát autonomním, samostatným, jinými slovy: stát se svým vlastním lékařem. To je zásadní. Všichni učitelé lidstva za posledních sto či dvě stě let vyzývali lidi, aby převzali odpovědnost za sebe i za svou nejbližší i širší sféru života, a tím i za celé lidstvo. Tímto způsobem mohou všechny regenerační procesy ožít v jejich vlastní duši a tělo se bude podílet, jak jen bude moci.<br />
(pokračování v <a href="https://logon.media/cs/logon_article/nechte-pacienta-aby-byl-svym-vlastnim-lekarem-cast-2/">části 2</a>)</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://logon.media/cs/logon_article/nechte-pacienta-aby-byl-svym-vlastnim-lekarem-cast-1/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Slunečnice</title>
		<link>https://logon.media/cs/logon_article/slunecnice/</link>
					<comments>https://logon.media/cs/logon_article/slunecnice/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Wiesia]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 28 Nov 2022 08:20:58 +0000</pubDate>
				<guid isPermaLink="false">https://logon.media/logon_article/slunecnice/</guid>

					<description><![CDATA[Orná půda je kvůli nadměrnému využívání stále méně vhodná a přirozené živiny se stále vyčerpávají. Toto vyčerpání má za následek stále se snižující kvalitu sklizně. Množství se sice v současné době daří udržet, ale kvalita má problém uspokojit hlad nebo zajistit vyvážené „zdraví“. Podobně je to se slovy. I u nich se projevuje klesající „jistota“ a [&#8230;]]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[<p>Orná půda je kvůli nadměrnému využívání stále méně vhodná a přirozené živiny se stále vyčerpávají. Toto vyčerpání má za následek stále se snižující kvalitu sklizně. Množství se sice v současné době daří udržet, ale kvalita má problém uspokojit hlad nebo zajistit vyvážené „zdraví“.</p>
<p>Podobně je to se slovy. I u nich se projevuje klesající „jistota“ a „váha“ a naše řeč se mění v bezduché, prázdné mluvení. Házíme svá slova kolem sebe a jako při vyprazdňování popelnice se navzájem zasypáváme jejich špínou a rozkladem. Chceme se zbavit jejich hnilobného zápachu, ale slova nám ulpívají na duši jako prach a špína a pocit „čistoty“ se nám vyhýbá. Naše pomluvy, kritika a obviňování na nás ulpívají jako papírový kapesník omylem vypraný s černým prádlem, který všude zanechává drobné nesmazatelné skvrny. A stejně jako naše zemědělství se obklopujeme myšlenkami, které postrádají obsah, nemohou přinést dobré ovoce ani nabídnout živiny a nedají se snadno strávit.</p>
<p>Je-li duše plná opravdové touhy, existují pole plnosti, kde se může nasytit semeny a zrny dokonalých květů, jejichž oleje pomazávají srdce a mysl.</p>
<p>Slunečnice má na koruně celé řady ozdobně uspořádaných semen. Po celý život se obrací tváří ke slunci a proměňuje se z prostého žlutého květu v ořechový poklad, až se nakonec její oleje stanou vitálními plody jejího sebeobětování. Její oleje se třpytí jako zlato duše.</p>
<p>Je to podobné jako na duchovní cestě. „Po jejich ovoci je poznáte.“ Je-li olej duše dostatečně rafinovaný a čistý, může svou obětí živit a vyživovat srdce a mysl.</p>
<p>Je-li zrno semenem pravosti, vyživuje a může být dále destilováno do oleje své čisté podstaty.</p>
<p>Zrno nečisté a nepoctivé je neplodné a lze ho přirovnat k našemu „egu“.</p>
<p>Když se ze semene ega získává olej, je rozdrceno a výsledkem jsou jen prázdné slupky a sláma.</p>
<p>Pravé zrno se rodí ze stromu života a v něm se skrývá síla počátku, slovo stvoření, skryté v zemi nejmenovaného boha.</p>
<p>Vyslovit toto slovo počátku znamená umlčet své ego.</p>
<p>Naladit se vnitřně na jeho vyzařování je jako slunečnice, která se koupe v paprscích slunce a živí se jeho světlem a teplem.</p>
<p>Slovo počátku promlouvá univerzálním jazykem, kterému rozumí každá lidská bytost. Toto slovo je živné a vyživující a uspokojí každý hlad.</p>
<p>„Vezměte a jezte; v žaludku vám zhořkne, ale v ústech bude sladké jako med.“ (Zj 10,9)</p>
<p>Apokalypsa není koncem, ale spíše stvořením a naplněním počátku.</p>
<p>Sedm andělů, kteří troubí, je sedm služebníků duchovního lidstva, kteří rozdrtí falešná zrna a vzkřísí zrna pravdy, spravedlnosti, moudrosti a lásky.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://logon.media/cs/logon_article/slunecnice/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Přijď teď</title>
		<link>https://logon.media/cs/logon_article/prijd-ted/</link>
					<comments>https://logon.media/cs/logon_article/prijd-ted/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Wiesia]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 13 Oct 2022 14:26:36 +0000</pubDate>
				<guid isPermaLink="false">https://logon.media/logon_article/prijd-ted/</guid>

					<description><![CDATA[… Až zítra, až za týden, až za měsíc, až za rok. Tak často odkládáme poslední špetky odvahy někam stranou. A čas se tiše krade, běží, utíká a letí jak splašený. Už víš, že jsou přítomné okamžiky bezčasí, kde se svět zastaví, jako rozlámaný vrzající kolotoč, kde pozdraví Tě ztuhlý výraz plechových koníků s kopyty stále [&#8230;]]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[<p>… Až zítra, až za týden, až za měsíc, až za rok.</p>
<p>Tak často odkládáme poslední špetky odvahy někam stranou.</p>
<p>A čas se tiše krade, běží, utíká a letí jak splašený.</p>
<p>Už víš, že jsou přítomné okamžiky bezčasí, kde se svět zastaví,</p>
<p>jako rozlámaný vrzající kolotoč, kde pozdraví Tě ztuhlý výraz plechových koníků s kopyty stále připravenými k běhu…,</p>
<p>jakoby ani srdce nebušilo a otevřelo se životu…,</p>
<p>jakoby růže neodkvetly a ty&#8217;s mohl nasávat věčně jejich vůni a pozdržet ji v chřípí nosu a v mysli o trochu déle, než přijde výdech…,</p>
<p>jakoby tě orel vynesl na svých mocných křídlech přes strmé a nepřístupné skály…,</p>
<p>jakoby ses zastavil pod hladinou vody</p>
<p>a v tušení ukrytého pokladu pod mořským útesem téměř nehybně bys proplouval vodami;</p>
<p>jako bys plaval ve vodě života v lůně Matky coby nezrozené embryo a ještě nekřičel o život v prachu země, v potu a krvi nejedl ještě chléb pozemského živoření.</p>
<p>V takovém přítomném okamžiku v životě za životem, v duchovní dimenzi, trýská sytost a utišení všech nedostatků, které ještě nevznikly.</p>
<p>V takovém přítomném okamžiku jsi povznesen do věčnosti, přestože sedíš na zemi ve starých hadrech časnosti.</p>
<p>V takovém přítomném okamžiku ve svém nitru neseš kříž, obětující se věčnost dopadající na trouchnivý trám času. Věčnost v tobě uhasíná jako padlá hvězda z oblohy. Ona žije pro tento přítomný jasný okamžik.</p>
<p>Na to se musí čekat, nesmírně trpělivě v neočekávání ničeho, nebo něčeho.</p>
<p>Pak už víš, že nezáleží na ničem, jen právě na tomto nepojmenovaném.</p>
<p>Víš, že nemusíš být dokonalý, – a ani to nejde – protože dokonalost se v hlubině odkrývá.</p>
<p>Neodkládej to nekonečné hledání!</p>
<p>Jdi za tímto cílem, ať už Ti něco brání, zaměřuj se na tento úkol a prováděj ho!</p>
<p>Neodkládej to podstatné na zítra a měj odvahu přijít.</p>
<p>Kráčet po stezce duše můžeš veden duší.</p>
<p>Ty duši doprovázíš a stačí se nechat vést.</p>
<p>Stačí ji milovat. Pak jí vše podřídíš.</p>
<p>Hlavně teď pojď!</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://logon.media/cs/logon_article/prijd-ted/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Maelström, vír dialektického života</title>
		<link>https://logon.media/cs/logon_article/maelstrom-vir-dialektickeho-zivota/</link>
					<comments>https://logon.media/cs/logon_article/maelstrom-vir-dialektickeho-zivota/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Wiesia]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 14 Aug 2022 06:01:53 +0000</pubDate>
				<guid isPermaLink="false">https://logon.media/logon_article/maelstrom-vir-dialektickeho-zivota/</guid>

					<description><![CDATA[V&#160;povídce „Pád do Maelströmu“ Edgar Alan Poe líčí příběh námořníka, který se zachránil před vtažením do obrovského mořského víru a&#160;tím i&#160;jistou smrtí. Příběh můžeme číst jako napínavý rychlý sled událostí hrdiny, nebo jako psychologickou sondu do duše člověka, který stojí na hranici mezi životem a&#160;smrtí. Nebo nám tento příběh chce říct něco mnohem hlubšího, něco, [&#8230;]]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[<p>V&nbsp;povídce „Pád do Maelströmu“ Edgar Alan Poe líčí příběh námořníka, který se zachránil před vtažením do obrovského mořského víru a&nbsp;tím i&nbsp;jistou smrtí. Příběh můžeme číst jako napínavý rychlý sled událostí hrdiny, nebo jako psychologickou sondu do duše člověka, který stojí na hranici mezi životem a&nbsp;smrtí. Nebo nám tento příběh chce říct něco mnohem hlubšího, něco, co se týká nás samých? Každý kdo čte tento příběh, tuší, že tyto věci promlouvají z&nbsp;hloubi jeho podvědomí a&nbsp;čas od času se vynořují, třeba jako neurčité pocity, nebo jako poznání a&nbsp;naděje, která se objeví v situacích, ve kterých nemáme sami sebe plně pod kontrolou a&nbsp;zažíváme oddělení od běžného života.</p>
<p>Maelström je vír, který se údajně objevuje v&nbsp;rybářské oblasti mezi několika ostrovy v&nbsp;blízkosti pobřeží Norska. Vír se za přílivu a&nbsp;odlivu pravidelně objevuje a&nbsp;zase mizí. Kdo se však dostane s&nbsp;lodí do blízkosti víru v tento čas, nemá šanci z&nbsp;jeho přitažlivých proudů uniknout, ať už má sebelepší loď. Loď je vtahována do víru, až se roztříští o&nbsp;rozeklané dno, bez naděje na záchranu. Někteří odvážní rybáři využívají chvíle klidu mezi přílivem a&nbsp;odlivem a&nbsp;přeplavují za příhodného počasí nebezpečnou úžinu k&nbsp;blízkým vydatným lovištím. Pokud je počasí příznivé, opět se v&nbsp;určitý přesně vymezený čas dostanou bezpečně zpět do přístavu. Náš hrdina spolu se dvěma bratry jsou velmi zkušenými námořníky a&nbsp;vždy se jim podařilo nebezpečí překonat. Jednou však při průplavu narazí na nečekanou obrovskou bouři, která je zažene do právě se tvořícího víru. Prvního bratra smete bouře do moře spolu se stěžněm, ke kterému byl připoután. Ostatní dva bratří se dostanou do jícnu víru. Pomalu a&nbsp;postupně pak jejich loď klesá spirálovým pohybem do středu víru, kde je čeká jistá smrt. Hrdina, po prvotním šoku a&nbsp;již smířen se smrtí, sleduje tohle velkolepé divadlo. Všímá si ostatních předmětů, které vír pohltil a&nbsp;odhaluje zákonitosti, které před tím nikdy netušil. Těžší a&nbsp;hranaté předměty, které kladou víru velký odpor se do středu víru dostávají mnohem rychleji než oválné lehké předměty, které plují po stěně víru, ale odstředivá energie je nadlehčuje a&nbsp;zůstávají na stejném místě. Hrdina se přiváže k&nbsp;sudu a&nbsp;snaží se ještě naznačit bratrovi svoje poznání a&nbsp;svůj úmysl, ale ten jej neposlouchá a&nbsp;pevně se drží lodi. Hrdina odhodlaně opouští loď, která vzápětí skončí uprostřed hlubokého víru, zatímco on sám se po nějakém čase ocitne na klidné hladině a&nbsp;proudy jej zanesou do bezpečí.</p>
<p>V&nbsp;našem běžném životě můžeme rozeznávat pohyby, které nás unáší a&nbsp;kterým se nevyhnutelně vystavujeme bez naší vůle, aniž bychom si to často uvědomovali. A&nbsp;taktéž různá nebezpečí, do kterých možná opakovaně vstupujeme. Na to můžeme zpětně nahlížet, teprve až tehdy, když se naše duše zklidní a&nbsp;dopřejeme jí čas oddechu. Je to jako neustálé střídání přílivu a&nbsp;odlivu, mezi kterými je chvíle klidu, kdy proudy nejsou tak silné a&nbsp;naše životní loď může v&nbsp;klidu proplout. Tato období však netrvají zpravidla dlouhou dobu. Autor povídky však přišel na to, že když takto vstupujeme do proudu dialektiky, je možné jako tichý pozorovatel zachovat klid a&nbsp;poznat zákonitosti, kterými se vír života řídí.</p>
<p>V&nbsp;okamžiku, kdy vstupujeme do tohoto proudu, zjišťujeme, že naše chtění je pevně připoutáno k&nbsp;našemu plavidlu, našemu hmotnému tělu. Hrdinovi je takto symbolicky ukázáno, že pokud se bude vázat na své tělo, nic mu to na jeho cestě nepomůže, protože první bouře jej spláchne i&nbsp;se stěžněm, ke kterému je takto vázán. V&nbsp;tento okamžik nám nezbývá nic jiného než přijmout vše tak, jak je, doslova se smířit se smrtí. Situace, do kterých jsme postaveni, mají často za cíl nás konfrontovat s&nbsp;drsnou realitou našeho pomíjivého života a&nbsp;tím otevřít prostor pro nezbytné poznání dalšího kroku. Člověk stojící na této hranici je nucen opustit své ego, které se pevně drží svých domnělých jistot, i&nbsp;když je již jasné, že nemá naději. V&nbsp;příběhu je to naznačeno jako opuštění druhého bratra, který se pevně drží na palubě lodi, která nevyhnutelně spěje k&nbsp;zániku.</p>
<p>Poznání této fáze cesty přináší velkou naději, protože konečně člověk může svobodně pohlédnout na situaci, která ho obklopuje. Zjišťuje, že předměty, které nekladou víru života tak velký odpor se snadněji udrží na hladině. Znamená to nebát se opouštět věci, které představují příliš velkou zátěž pro náš duševní život a&nbsp;vědomě podržet jen ty, které jsou nezbytné. Současně to však znamená opustit všechno, co jsme dosud považovali za sebe sama a&nbsp;za náš život. Nyní stojíme ve víru života před důležitým rozhodnutím a&nbsp;současně víme, že tohle rozhodnutí musíme udělat dříve, než naše loď klesne na kritickou hladinu a&nbsp;rozbije se ve středu víru.</p>
<p>Jan Amos Komenský k&nbsp;tomu napsal:</p>
<blockquote>
<p>Nezatěžuj se ničím, co pro tebe není životně nezbytné, ale spokoj se s&nbsp;málem, jež slouží k&nbsp;pohodlí, a&nbsp;chval Boha. Jestliže se ti nedostává pohodlí, potom se spokoj s&nbsp;tím, co je nezbytné. Je-li ti i&nbsp;to vzato, pak hleď zachovat sebe sama. Nemůžeš-li ani sebe zachovat, zřekni se sebe, jen abys neztratil Boha. Kdo má Boha, může všechno postrádat, poněvadž má své nejvyšší dobro a&nbsp;věčný život s&nbsp;Bohem a&nbsp;v&nbsp;Bohu na věky. A&nbsp;to je také konec všech potřeb a&nbsp;přání.<a href="#_edn1" name="_ednref1" title="">[1]</a>.</p>
</blockquote>
<hr />
<p><a href="#_ednref1" name="_edn1" title="">[1]</a> Komenský, Jan Amos: <em>Jedno nezbytné</em> (<em>Unum necessarium</em>). Praha, Kalich, 1999, s.&nbsp;181.</p>
]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://logon.media/cs/logon_article/maelstrom-vir-dialektickeho-zivota/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
	</channel>
</rss>
