Inteligence života, která se projevuje v přírodě, se probouzí v člověku a konfrontuje ho. Například v podobě krajiny, stromu, květiny, ovoce nebo houby.
Objevování zjevného.
Z ráje zbyly tři věci: hvězdy noci, květiny dne a oči dětí.
Dante Alighieri.
Inteligence života, která se projevuje v přírodě, se v člověku probouzí a konfrontuje ho. Například v podobě krajiny, stromu, květiny, ovoce nebo houby. V procesu kreslení umělec zkoumá to, co je samozřejmé, očima viditelné. Pečlivým pozorováním, které je při kreslení nezbytné, dospívá k nezměrné šíři blízkého, které je vlastní každému viditelnému tvaru.
Kreslí a žasne, vstupuje do formy – jako do kaple, která je zároveň laboratoří vnímání. Tam se mu prostřednictvím zkoumavého pozorování formy otevírají dveře k univerzálním silám, které ji utvářely. Z údivu vyvstává otázka: jaká inteligence zde působí?
Takové rozjímání o univerzálním stvoření může inspirovat lidského ducha. Pokud je vnímavý, připravený přijímat a naučí se hledět k jádru, k prapůvodu – tam, kde
z plodného chaosu vzniká uspořádaný kosmos, v němž se projevuje Logos. „Abychom poznali neviditelné, musíme se stále hlouběji nořit do viditelného,“ říká kabala.
Například do květin.
Z ráje zbyly tři věci: hvězdy noci, květiny dne a oči dětí,“ řekl Dante Alighieri.
V květech jsou vepsány pohyby planet. Venuše a Země kreslí pěticípou hvězdu, když obíhají kolem Slunce v kosmickém prostoru.[1] Pěticípá hvězda, pentagram, obsahuje proporce zlatého řezu, který se nachází ve všech okvětních lístcích růží a také v lidském těle – a tedy v základech našeho vnímání. Tvoří volné, hravé, a přesto přesné rezonanční pole korespondence a koherence, jednoty.
Když pozorujeme rozkvetlou louku, díváme se zároveň na hvězdnou oblohu.
Květy jsou filigránské nádoby téměř nadpozemské dokonalosti.
Květy jsou plody světla. Žádné smetiště, žádná ruina není příliš nevhodná pro kvetoucí rostliny, aby otevřely své barevné kalichy světlu a daly tak naději i poušti.
Není tu nic roztomile kýčovitého, ale je tu silný, jemný, inteligentní projev, který pokrývá celou zemi. Harmonie protikladů, které se vzájemně doplňují v rozmanitých tvarech a barvách, skrývají v sobě léčivou sílu a vyživují a uklidňují už jen tím, že se na ně díváte.
A co jiného je pravá radost než tolik potřebná mana na poušti – Boží pokrm?
[1] Tento obrazec vzniká neustálým kreslením pomyslných spojnic mezi Venuší a Zemí v intervalech tří dnů (1000krát).
