Inspiraci pro vnitřní rozvoj a duchovní proměnu lze najít v různých starověkých textech, které jsou považovány za posvátné. Nachází se také v našem každodenním životě, ale ne každý je schopen je vidět a dívat se na svět správným způsobem – dalo by se říci „zrakem duše“. Existují však lidé, kteří tuto schopnost do značné míry ovládli: nazýváme je umělci. Dokážou se na chvíli v tomto světě pohrouženém do horečné činnosti zastavit a dívat se na realitu jinak. A pak se snaží s ostatními sdílet to, čeho si všimli. Výsledky těchto snah nazýváme uměním. Je snadné si všimnout, že umění ve všech svých podobách často hovoří o lásce a o touze po jiném světě, i když jen nepřímo.
Mnoho lidí se po staletí ptá, zda potřebujeme takovou neproduktivní činnost, která nepřináší nic, co by bylo materiálně užitečné, například k jídlu nebo k oblékání. Na první pohled se tato činnost jeví jako zbytečná, a navíc může u mnoha lidí vyvolávat zbytečnou úzkost. Přesto však v průběhu staletí nezmizela a stále existuje mnoho lidí, kteří jsou ochotni jí věnovat celý svůj život, i za cenu snížení životní úrovně.
Samozřejmě, že některé druhy umění, zejména současné umění, mohou být velmi kontroverzní. Podněty, které vyvolávají, se zdají být příliš znepokojivé a disharmonické. A přesto existují lidé, kteří taková díla vyhledávají, protože potřebují takové dojmy, k oživení nudy způsobené každodenním životem. Každý potřebuje jít trochu jinou cestou, aby pochopil marnost běžné existence.
Někteří preferují klasickou hudbu, protože jim pomáhá vnímat realitu jako čistší a uspořádanější, zatímco pro jiné je to popová nebo rocková hudba, která vyvolává intenzivní existenciální prožitky a podněcuje hluboké zamyšlení nad smyslem lidské existence.
Některé formy umělecké činnosti nejsou pro veřejnost snadno srozumitelné. Například některá pouliční vystoupení a instalace nevyvolávají vznešené pocity a nejsou krásná, ale jejich cílem je vytáhnout z každodenní reality některé úžasné věci, kterých si v běžném životě, kdy jsme zahlceni nadměrnými povinnostmi, nevšímáme. Využívají různé situační kontexty, které se snaží stimulovat naši citlivost k mimořádnosti určitých událostí. Není totiž důležité, jaká je forma sdělení, ale kam nás vede.
Mnoho lidí pociťuje neodolatelnou potřebu spojovat se s uměleckými díly a někdy jsou ochotni zaplatit vysokou cenu za to, aby mohli vlastnit jeden z nejslavnějších obrazů. To lze někdy vysvětlit snobstvím nebo touhou po zisku. Otázka však zůstává: proč přesně tato díla získávají takovou hodnotu? Někdy nás to velmi mate, dokud nemáme příležitost je vidět. Protože když se podíváme na vynikající obraz nebo slavnou sochu, často nás to na chvíli přenese do jiné reality. Zatímco jsme na okamžik ztraceni v díle, zůstává v nás poté vzpomínka na dotek tohoto jiného světa a my po něm toužíme.
Ale ne každý má příležitost setkat se s výjimečnými díly. Není možné dosáhnout tohoto efektu snadnějším a přístupnějším způsobem? Ano, je to možné. Stačí se naučit správně dívat, probudit svou schopnost vidět očima duše a snažit se jimi vnímat své okolí. Když to uděláme, zjistíme, že svět je plný úžasných věcí, které nás mohou inspirovat k hledání skutečného smyslu lidského života.
Někde za duhou,
modří ptáci létají.
Ptáci létají za duhou,
proč tedy já nemohu? [i]
Jedná se o slova slavné písně „Somewhere Over the Rainbow“ z filmu „Čaroděj ze země Oz“. Zajímavou verzi této písně v podání Angeliny Nava najdete na YouTube na odkazu: https://www.youtube.com/watch?v=BhobodcaoxU
