Nic v našem životě se nikdy neděje náhodou. Život lze vnímat jako školu, která nás učí opravdovému životu.
Ezoterická věda zná koncept karmy již od starověku. Slovo „karma“ pochází ze sanskrtu a znamená „čin“. To znamená, že každý čin, který člověk vykoná, vede k následkům, ke karmě. Karma je tedy vyjádřením zákona kauzality. To znamená, že to, co bylo kdysi provedeno, vede k odpovídajícím následkům. A protože lidská bytost je projevením vyššího systému, který ezoterici nazývají mikrokosmem, zaznamenává část tohoto mikrokosmu podstatu zkušeností daného života, což tvoří odpovídající karmu. Během nesčetných projevení, tedy životů, nahromadil mikrokosmos v tomto poli existence obrovské množství karmy. Někdy jsou zkušenosti pochopeny, jejich podstata je vytěžena a pak se karma promění v obrovské bohatství znalostí a moudrosti, které může příslušná reinkarnovaná osobnost v mikrokosmu využít.
V jiných případech však ponaučení ze zkušeností nejsou pochopena a lidská osobnost, která je v současné době projevením příslušného mikrokosmu, musí čelit podobným situacím znovu a znovu, aby se z nich poučila. Velmi často v takových případech lidé, kteří se s takovými situacemi setkají, je vnímají jako velkou nespravedlnost. Často reagují slovy jako: „Co jsem udělal, že si to zasloužím?“, „Proč mě Bůh trestá?“ atd. Je zřejmé, že takoví lidé jednoduše nechápou, že ve svém životním systému nejsou vším, že neznají sami sebe ve vztahu ke své pravé podstatě jako mikrokosmu.
Dalším důvodem tohoto nedorozumění je, že lidé nemají vizi celé situace, ale dívají se pouze na část celku a kvůli omezenému vědomí ega interpretují věci podle svých vlastních názorů, které jsou obvykle velmi omezené. Dobrým příkladem takového pohledu je spravedlnost vykonávaná pozemskými soudy. Vnímá možné porušení zákona jako něco odděleného od celku, dokonce i od ostatních životních zkušeností pravděpodobného pachatele, a vynáší verdikt, který není vždy spravedlivý, dokonce ani podle zákonů, na kterých je založen. Ačkoli zákony udržují společnost v určité rovnováze, tyto případy ukazují limity lidského chápání spravedlnosti ve srovnání s vyšší božskou spravedlností, která zahrnuje karmu, ale je mnohem víc než to; je mnohem komplexnější.
Skutečným účelem karmy není trestat, ale pomáhat lidským bytostem zdokonalovat jejich chápání prostřednictvím životních lekcí. V této souvislosti je zákon kauzality projevem nejvyššího univerzálního zákona, zákona Božské lásky. Láska ve skutečnosti leží v jádru veškerého stvoření, protože BŮH JE LÁSKA a všechny Boží děti jsou přitahovány jako magnet silou Lásky Stvořitele. Lásku lze tedy také vnímat jako hnací sílu evoluce. To znamená, že všechny univerzální zákony, které zajišťují univerzální řád, jsou podřízeny zákonu Lásky a jsou jeho součástí.
Cílem tohoto zákona na naší rovině existence je proměnit pomíjivou lidskou bytost času a prostoru s jejím egocentrickým vědomím ve vyšší, věčnou bytost s všudypřítomným vědomím, což je to, čím podle naší nejhlubší podstaty skutečně jsme. Proto by měl člověk, který chápe skutečný smysl života, propojit vyšší božskou sílu, prostupující tímto přírodním řádem, s vnitřní duchovní bytostí na úrovni lidského srdce.
Pokud se naučíme vytvářet prostor pro tuto bytost postupným vyprazdňováním pozemských egocentrických tužeb a impulsů, dosáhneme vnitřního ticha a nečinnosti ega. Tímto způsobem božská síla postupně prostupuje celý náš mikrokosmos a vede každý krok na Cestě, kde nám životní lekce pomáhají porozumět sami sobě tím, že nám ukazují různé stránky naší osobnosti skrze naše reakce v různých situacích. Pak bychom mohli pochopit, co v našem životě napomáhá rozvoji této vnitřní duchovní bytosti a co jí brání, abychom mohli tento proces začít podporovat vhodnými novými činy směřujícími jak dovnitř, tak do konkrétní reality vnějšího světa, do každodenního života.
Postupně získáváme pochopení z první ruky, že jako jednotlivci oddělení od Zdroje, od Boha, jsme bytostmi relativními, nedokonalými. V nejlepším případě jsme relativně dobří, ale z vyšší perspektivy absolutna to také znamená, že nejsme dobří, že jsme nedokonalí. Dále si musíme pamatovat, jak již bylo zmíněno výše, že věci, které se dějí, mají velmi často kořenovou příčinu v minulosti mikrokosmu, v lekci, která nebyla pochopena a kterou je třeba se naučit.
Účelem každé lekce není způsobit nám utrpení, ale jednoduše nám dát správné porozumění, změnit nás. Nic v našem životě se tedy nikdy neděje náhodou, život lze vnímat jako školu, která nás učí skutečně žít. Utrpení pramení z našeho nepřijetí a odporu. Pokud my, spojeni s nejvyšší božskou silou a na základě hlubokého uvědomění si naší nedokonalosti, dokážeme přijmout životní lekce s hlubokou pokorou, ať už jsou jakékoli, pak můžeme žít výše zmíněným zcela novým, správným způsobem, a tak transformovat karmu v dharmu.
Když tímto způsobem odstraníme odpor a bariéry mezi naším vědomím a duchovní bytostí uvnitř, postupně splyneme s tímto Pravým Já. Pak budeme naplněni intenzivní vnitřní radostí a blažeností, protože Bůh je samotnou podstatou Lásky, nejvyšší vibrací, jakou si lze představit. Pak nás nic nebude moci oddělit od Zdroje, Pána veškerého života. Tímto způsobem lze karmu vnímat jako hlavní faktor přispívající k procesu naší transformace, transformace nedokonalých bytostí času a prostoru, jakými jsme, v bytosti Věčnosti podle naší nejniternější podstaty.
