Orná půda je kvůli nadměrnému využívání stále méně vhodná a přirozené živiny se stále vyčerpávají. Toto vyčerpání má za následek stále se snižující kvalitu sklizně. Množství se sice v současné době daří udržet, ale kvalita má problém uspokojit hlad nebo zajistit vyvážené „zdraví“.
Podobně je to se slovy. I u nich se projevuje klesající „jistota“ a „váha“ a naše řeč se mění v bezduché, prázdné mluvení. Házíme svá slova kolem sebe a jako při vyprazdňování popelnice se navzájem zasypáváme jejich špínou a rozkladem. Chceme se zbavit jejich hnilobného zápachu, ale slova nám ulpívají na duši jako prach a špína a pocit „čistoty“ se nám vyhýbá. Naše pomluvy, kritika a obviňování na nás ulpívají jako papírový kapesník omylem vypraný s černým prádlem, který všude zanechává drobné nesmazatelné skvrny. A stejně jako naše zemědělství se obklopujeme myšlenkami, které postrádají obsah, nemohou přinést dobré ovoce ani nabídnout živiny a nedají se snadno strávit.
Je-li duše plná opravdové touhy, existují pole plnosti, kde se může nasytit semeny a zrny dokonalých květů, jejichž oleje pomazávají srdce a mysl.
Slunečnice má na koruně celé řady ozdobně uspořádaných semen. Po celý život se obrací tváří ke slunci a proměňuje se z prostého žlutého květu v ořechový poklad, až se nakonec její oleje stanou vitálními plody jejího sebeobětování. Její oleje se třpytí jako zlato duše.
Je to podobné jako na duchovní cestě. „Po jejich ovoci je poznáte.“ Je-li olej duše dostatečně rafinovaný a čistý, může svou obětí živit a vyživovat srdce a mysl.
Je-li zrno semenem pravosti, vyživuje a může být dále destilováno do oleje své čisté podstaty.
Zrno nečisté a nepoctivé je neplodné a lze ho přirovnat k našemu „egu“.
Když se ze semene ega získává olej, je rozdrceno a výsledkem jsou jen prázdné slupky a sláma.
Pravé zrno se rodí ze stromu života a v něm se skrývá síla počátku, slovo stvoření, skryté v zemi nejmenovaného boha.
Vyslovit toto slovo počátku znamená umlčet své ego.
Naladit se vnitřně na jeho vyzařování je jako slunečnice, která se koupe v paprscích slunce a živí se jeho světlem a teplem.
Slovo počátku promlouvá univerzálním jazykem, kterému rozumí každá lidská bytost. Toto slovo je živné a vyživující a uspokojí každý hlad.
„Vezměte a jezte; v žaludku vám zhořkne, ale v ústech bude sladké jako med.“ (Zj 10,9)
Apokalypsa není koncem, ale spíše stvořením a naplněním počátku.
Sedm andělů, kteří troubí, je sedm služebníků duchovního lidstva, kteří rozdrtí falešná zrna a vzkřísí zrna pravdy, spravedlnosti, moudrosti a lásky.
