Jedna selfie nestačí, je jich pořízeno nejméně deset v různých pózách. Ta dívka vypadá skvěle, jako obrázek, dokonalá. Nejprve zkontrolovala svůj make-up, přidala trochu řasenky, trochu upravila rty. Její oblečení vypadá, jako by vyšlo přímo z dílny Gucciho. Možná si je navrhla a vytvořila sama. Takto může být viděna, tato fotka jde přímo na její instagramový účet.
Ohledně módy a make-upu je zde něco zvláštního. Je důležité někam patřit a být viděn; tato potřeba je lidská. V celé historii lidstva vidíme, že v každé kulturní periodě byla a je věnována pozornost vzhledu, mužů i žen. Odvětví konfekce zpřístupnila zvětšujícímu se počtu lidí dosažitelné oblečení. Kosmetický průmysl také stále více poskytoval dosažitelné výrobky. Film a televize poskytly idoly, se kterými by se mohli ztotožňovat zejména mladí lidé, a objevily se luxusní módní časopisy, jejichž prodeje rapidně vzrostly.
Výsledkem je, že se mladé dívky cítí často tak nejistě, že se správné oblečení a dokonale „namalovaný“ obličej stávají životně důležitými. Nikdy nevyjdou „nahé“ (= neupravené) na ulici ani se přátelům neukážou před kamerou mobilního telefonu. Pouze dobrý vzhled dává jistotu. Pomyslete na filmy, kde dívka vyhazuje ze skříně své oblečení a pak v zoufalství vykřikuje: Nemám nic na sebe! Nejistota.
Slovo Móda vychází z latiny, ze slova „modus“, což znamená cesta, ale také hodnocení a měřit. Když se podíváte na enormní plýtvání oblečením a surovinami, které jsou pro něj využívány, nemůžete říci, že víme, jak zachovávat střídmost. Móda však slouží také ke vzpouře. V šedesátých letech minulého století začali mladí na „protest“ nosit ve velkém džíny, protože to bylo oblečení továrních dělníků, aby tímto jedinečným způsobem protestovali proti oblékání a chování starší generace. To nakonec vedlo ke stejnorodosti bez jakékoli jedinečnosti: džíny jsou nejběžněji nošeným prvkem oblečení. Můžeme v tom snad vidět náznak, že navzdory veškeré jedinečnosti, o kterou usilujeme, náležíme všichni k jedné a téže skupině, totiž k té, ke které chceme patřit?
Když je móda používána k tomu, abychom na sebe upozorňovali, pak hraje dominantní roli marnivost. Při slovu marný (holandsky ijdel), pomyslete na anglické slovo idle, které znamená také prázdný, nic. Avšak… má toto prázdné vně také nějaké uvnitř?
Snad můžeme toto „nic“ vzít jako náznak: dokud se zaměřujeme jen na vzhled, jsme skutečně prázdní, marní a bezvýznamní. Dokud se neodvážíme poznat relativní povahu našeho vnějšího vzhledu a neobrátíme se ke svému vnitřnímu já. Pak může nejistota uvolnit cestu vnitřní jistotě, že jako lidé jsme opravdu jedineční, máme jedinečný úkol. Pak můžeme objevit, že jsme byli stvořeni, abychom sloužili v přijaté, vědomě uskutečněné prázdnotě, v tichu našeho srdce, jako znějící nádoba pro sílu, kterou může naše vědomí sotva obsáhnout. Pak jsme naplněni univerzální silou lásky, která čeká na naši spolupráci již tak dlouho. A pak už vůbec nezáleží na tom, jak vypadáte, protože tato nová síla pracuje ve všech ohledech bez ohledu na osobnosti, aby nás nakonec oblékla do skutečně nového šatu. Roucha nesmrtelnosti.
