Žití v duchu je žitím stále v neočekávaném.
Na duchovní stezce často hovoříme o tom, že s cílem stezky jsme spojeni již od počátku. Toto vnitřní spojení je bází pro celou stezku. Imanentní duch v nás, hluboko schovaný a latentní se spojuje s duchem transcendentním, tím velkým mimo nás.
Přesto se potvrzuje úsloví, že: „všechno je jinak“.
Pokud jsme zaměřeni na staré způsoby obvyklého myšlení, logického a plánovitého způsobu uvažování, můžeme pozorovat, že tyto plány a záměry, které schvaluje naše vůle se vztahují k naší osobnosti. Není zde nic překvapivého. Nic nás nevede k vnitřnímu úžasu. Duch v nás se ani nepohne a zůstává latentní.
Když jsme zamilovaní, láska neplánuje. Podobně duch v nás se pohne, když mu uděláme místo a své osobní plány odsuneme stranou, netrváme na nich. Setrvačník sevření našich vlastních plánů a očekávání je dost pevný a dlouhodobý, až instinktivní a odpovídá našim sklonům. Když postupně v životě dozrajeme do stavu vnitřní odevzdanosti, jak někdy říkáme: „buď vůle Tvá“, pak se v tomto ztracení a ustoupení pohne duch v nás a ten se více spojuje s tím mimo nás. Tento ohnivý zážeh vyšší energie božského nás proměňuje, spaluje staré tísnivé vazby v nás a osvobozuje nás tak od nás samých.
Když vidíme, že je třeba přesunout v životě těžiště, ukazuje se nám cesta a způsob žití, krok po kroku, den po dni. Ze srdci i hlavy přichází něco zcela jiného, co jsme vůbec neočekávali. Někdy jsou to věci, které jsme tušili, viděli a rozpoznali, ale ještě jsme k nim neměli odvahu konat a být. Nakonec se divíme odvaze v nás k žití v neočekávaném. Ona přichází z nitra a projevuje se jako neočekávaná vnitřní síla. Této vnitřní síle svěřujeme své způsoby bytí. Žití v duchu je žitím stále v neočekávaném. Nic totiž neočekáváme a žijeme v otevřenosti a pokorném a odvážném tichém vyčkávání.
Čekáme na ducha, zda přijde o pohne námi, zda a jak nás povede.
Vypadá to, že to nemá plán.
Ale má to plán.
Vyšší duchovní absolutní plán dle zákonů ducha, na nich se začínáme podílet a do jejich siločar a vyšší energie vstupujeme.
Není zde prázdnota, ale plnost ducha.
Plnost neočekávaného, na které v neočekávání čekáme.
