Báseň
Byly časy
kdy rytmus života byl plynulý,
kdy víra byla přirozená,
doma
a na celém světě,
a Naděje byla ve všem,
přirozeně.
Šťastné časy
učení
a jednoduchosti.
Budoucnost byla jistá
pro všeobecnou pohodu
a pro všechno,
Čistota měla své místo
a Láska byla reálnou možností.
Byli jsme děti
a žili jako děti
a svět byl také dítětem…
jak se zdá…
Teď
žijeme v jiné době,
zrychlené
a plné výzev.
Jsme stejní,
ale naše vnímání života se změnilo
a naše vědomí je zmatené.
Rychle jsme rostli
a své sny jsme ponechali stranou.
Vytvořili jsme si obrovský a bohatý svět,
náš majetek,
naše vlastnictví.
Zapomněli jsme všechno,
co nás pohánělo
jemně.
Všechno jsme vyměnili
Podle přání, tužeb*
tak, jak chci já.
O kolik ještě musíme klesnout?
Návrat k nevinnosti není možný,
ale k čistotě
ano.
Kdo zajistí lana,
aby nás vyzvedla z téhle jámy?
Jsme rozděleni, odděleni jeden od druhého
po celém světě.
Prosím
pro ty, kteří procházejí skrz
beznaděj,
kteří hledají
cestu ven,
aby ti, kteří vidí
a nesou světlo,
mohli osvětlit
ty, kteří jsou stále ještě v temnotě.
Jsem si totiž jist, že
orel, který se při svém letu vznáší
k nebeským výšinám
a všechno pozoruje,
vyrovnaně, klidně
je připraven přijít na pomoc
nám všem.
