Projekce návratu Krista v časoprostorovém měřítku ve světě

Spisovatel Steven Greer zkoumal, jak je možné, že faktická odhalení bezpočtu spatřených kosmických lodí a mnoha bonafidních svědectví pilotů a astronautů byla znovu a znovu zablokována, a tak mohl nakonec na základě poznatků z rozšířené reality dojít k závěru, že existuje stínová „společnost“, která má zájem na udržení kultury strachu týkající se mimozemských intervencí, a to z politicko-ekonomických důvodů. A že stínová společnost je organizována mezinárodně. Greer poukazuje na to, že on osobně si nemůže dovolit zavrhnout celou věc jako konspirační teorii. Objevil mnohem více hlavních strategických souvislostí, které popisuje ve své knize Utajovaná pravda – zapovězené poznání[1]. Brána k univerzální jednotě jako nezbytnému rozvoji vědomí již byla zmíněna. Je sama o sobě vhledem, který není nový a je již známý a zpracovaný mystiky, jako je Jan van Ruusbroec (Duchovní svatba[2] s mottem a tématem: Hle, ženich přichází, jděte mu vstříc).

Novinkou je – alespoň pro drtivou většinu lidstva – formulace účelu stínové společnosti z náboženského hlediska: příprava a inscenace návratu Krista současně se zničením světa a smrtí miliard lidí. Tato velmi mocná skupina se snaží řídit svět určitým směrem kvůli své interpretaci proroctví, které se podle Greera již stalo. Armagedonského proroctví, zrozeného z nevědomosti, pověr a nenávisti. Nevědomost je kořenem a řešení spočívá ve znalostech, osvícení a spiritualitě.

Problém se zdá být složitý, ale lze jej vyřešit poměrně snadno: do tmy lze přinést světlo.

Přesto je tento Kristův návrat, současně s koncem světa, v západním světě silně živým pojmem. Steven Greer v roce 2006 napsal:

Přemýšlejte o tom: Pokud je to to, v co věříte, je vám jedno, jestli dojde ke globálnímu oteplování nebo dluhu ve výši osmi bilionů dolarů. Potom svět a veškerý život brzy skončí a dobří křesťané vystoupí k Ježíši v nebi.

Konec starého světa

Co na druhou stranu skončit opravdu má, je starý svět, který překročil svou životnost, pokud jde o kulturu, ekonomický systém, zavedené náboženství. Zůstává leitmotiv Gnose, která střeží plnost plerómy a zná vztahy s božskou jiskrou, která žije v každé vědomé duši. Na prahu věku Vodnáře je velmi důležité najít bránu k univerzální jednotě, uvnitř, ale jistě také v rozšířené realitě dimenzí, do kterých lze vstoupit pomocí kosmické elektřiny. Matrix, který chce lidstvu zabránit v průchodu branou prvotního Saturnu z prstenců Saturnu přes Měsíc, nemá žádnou sílu, když žijeme a jsme z ducha Gnose, když jsme se naučili používat pleromatickou životní sílu. A to je to, co čeká usilujícího hledajícího na cestě: naučit se používat čisté étery skrz asimilaci elektrického éteru.

Transformace prostřednictvím vědomého vnímání

To bude jistě transformační, protože s tím využíváme kvantovou energii, která využívá vnímání jako změnu energie. Bez zisku. Neboť to se stane, když použijeme sílu nulového bodu čisté, kosmické elektřiny pro spojení s univerzální jednotou, která je spojena se svobodou a láskou. Toto vnímání bude muset vycházet ze základu spirituálního vědomí. A ze znalosti času, prostoru a nelokality. Tedy ze znalosti interakce mezi jednotou a dualitou. Paradoxem je, že jednota a dualita existují vedle sebe, nejsou neslučitelné.

Relativní a proměnlivé, čas, prostor, hmota a všudypřítomné ticho jsou totéž v absolutním smyslu. Neexistuje žádné oddělení, a proto neexistuje žádná dualita. To se Hermés snaží sdělit a to je také podstatou Tao. Relativní má diferenciaci, protože existují různé energie a různé prvky. Ale zároveň existuje dokonalá vyšší jednota a vyšší vědomí, které s ní koexistuje a prostupuje vším. Naším vodnářským úkolem je vyvinout se do bodu, kdy vidíme obojí – rozdíly i jednotu.

Akt vědomí

Transformace neproběhne sama od sebe. My lidé, kteří považujeme Vodnáře za smysl života, budeme muset tento proces vést a usnadňovat, ale nejsme sami. Lidská rasa a Země nikdy nebyly samy. Nikdy jsme nebyli bez pomoci a nikdy nebyly nejasnosti ohledně naší konečné destinace. Jedinou otázkou je, jak se osvobodíme ze současné bezbožné situace. V naší společnosti a našich vzdělávacích systémech jsme školeni, abychom se přizpůsobili. Ale ano, když se přizpůsobíte narušenému systému, je tu problém. Přesto jsme voláni ke svobodě, protože žijeme na planetě svobodné vůle.

Žádná jiná inteligence, žádná manipulace s DNA, žádný totalitní systém nám nemůže zabránit v používání svobodné, posvěcené vůle.

„Minne“ jako akční perspektiva

Pak se ukáže, jak se jednota a svoboda naplňují v lásce k působení posvěcené vůle. A ta láska je nejvíc. Prozatím to byl velmi soukromý „intimní“ proces v tehdejším bonafidním mysticismu: „minne“.

Neboť ve stejném „nyní“ a ve stejném čase současně láska pracuje a spočívá v jejím milovaném. A jedno posiluje druhé. Neboť čím vyšší láska, tím hlubší odpočinek; a čím více odpočinku, tím více milující lásky. Jeden žije v druhém; a kdo nemiluje, neodpočívá, a kdo neodpočívá, nemiluje.

To jsou slova Jana van Ruusbroeca z doby, kdy „nyní“ bylo možné zažít jako statické, „nunc stans“ nebo stálé „nyní“.

Ve stejném spisu, ze kterého pochází výše uvedený citát, Duchovní svatba, popsal vztah jednoty, svobody a lásky neboli „minne“:

Když se člověk stará o to, aby se nasměroval pouze na Boha a aby omezil rozum, popřel celou svou vůli a čekal na tak vytouženou jednotu s vnitřní svobodou až do dne, kdy ji Bůh chce dát, pak duchovní záměr v něm bude zdvojen; neboť velký je v následování Božího rozhodnutí ten, kdo zanechal všech věcí a který může s neuhasitelnou, překotnou a ohnivou láskou říci: „Přijď království tvé.“ A může říci Bohu v podřízenosti a úctě: „Buď vůle tvá ve všem, ne moje“…

Neboť Boží vůle je jeho radost, a kdo se odevzdává v lásce, je nejsvobodnější ze všech žijících a žije bez starostí; neboť Bůh nemůže nechat zahynout, co mu patří.

Užívat si ve věčném odpočinku?

Už Ruusbroec viděl paradoxní stránku jednoty s aktivně působící láskou, z úplného klidu věčného nyní a formuloval tento zdánlivý rozpor takto:

… nikdo nedokáže pochopit, jak lze milovat činorodě a odpočívat s radostí, než zcela odevzdaný, odpoutaný a osvícený člověk. A přece je každý milující jedno s Bohem a odpočívá a zároveň je podobný Bohu ve skutcích lásky, stejně jako Bůh ve své vysoké přirozenosti, jejíž neseme podobu, požívá věčného odpočinku podle své bytostné jednoty a opravdu, toto je působení ve věčném díle podle jeho trojice. Jeden aspekt doplňuje druhý (…)

Chce-li tedy člověk Boha vnímat, musí milovat; a chce-li milovat, může vnímat.

Ale pokud je spokojený s jinými věcmi… nemůže vnímat, co je Bůh.

Proto se musíme vlastnit „jedině“ ctnostmi (…)

a Boha nad námi láskou v odpočinku a v jednotě.

Není tedy čas na „mystické opalování“, protože pak člověk nemůže „okusit, co je Bůh“.

I v jiných ohledech se Van Ruusbroec povznáší nad zbožnou pasivní mystiku tím, že vyzývá rozum, aby se držel na uzdě, ale především tím, co Ruusbroec nazývá šestým darem, „to je duch porozumění“, který odpovídá „duši zrozené z mysli“, šestý krok vědomí duše.

Pohledy Boha

Lze si položit otázku ohledně mnoha tvářích Boha a zejména ohledně toho, jaký pohled zde Ruusbroec představuje. Pohled na lásku ve svobodě a jednotě se objevil již výše a je důležité, jak sám Van Ruusbroec vidí božské světlo. Podle něj božské světlo není výsledkem lidského myšlení a ohleduplnosti. Jasnost, s jakou toto světlo svítí na duši, je mimo lidské chápání. Stojí nad lidským rozumem, ale nenechává rozum na pokoji. Duchovní člověk tak roste díky Božímu světlu a vlastnímu úsilí ke kontemplaci Jeho světla se světlem samotné Boží jasnosti. Dalo by se tedy říci, že Světlo jako pohled Boha je pro Van Ruusbroeca nejdůležitější.

Navzdory své prosbě ohledně fungování rozumu a ducha porozumění nelze říci, že by Van Ruusbroec zašel tak daleko, aby se jako „filosof“ odvážil označit přírodu za tvář Boha, jak později zdůraznil Spinoza.

Mnohem blíže je pojetí Eckharta[3] jako oko Boží:

Oko, ve kterém vidím Boha, je tím stejným okem, ve kterém Bůh vidí mě, moje oko a Boží oko jsou jedno oko a jedno vidění a jeden vhled a jeden milující.

Obrázek Aurora Boehme, Taschen, Alchymie a mystika, květinová zahrada Serafin

Rozšířená realita

Tato mystika, stejně jako plnost svobody, jednoty a lásky, se snaží v přechodném období určovat mocnou funkcí vnímání jako aktivního nástroje seberealizace duchovně duševního člověka. Jak již bylo zmíněno, kvantové pozorování, tedy pozorování nikoliv jednotlivých částic, ale spojující pozorování jako vlnového jevu.

Spojení vědomí s rozšířenou realitou, díky němuž je kontakt s vesmírem a životními vlnami v něm působícími možným a možná nezbytným nejen k neutralizaci elektromagnetického znečištění, a dokonce k destrukci, ale také k jeho definitivnímu zastavení pomocí skutečné kosmické elektřiny.

Tím se otevírá brána k univerzální jednotě, která přesahuje veškeré chápání.

Zdroje:

[1] Hidden Truth – Forbidden Knowledge (Utajovaná pravda – zapovězené poznání), Steven M. Greer, Crossing Point Inc 2006

[2] Die geestelike brulocht (Duchovní svatba), Jan van Ruusbroec

[3] German Sermons and Treatises (Německá kázání a pojednání), Mistr Eckhart, Watkins,1979

Seberealizace ve Vodnáři

Nemáme tedy co do činění s archontskými silami a mocnostmi, které chtějí čerpat svou energii z naší produkce éteru uvnitř i vně zeměkoule a mimo naši sluneční soustavu? Může tomu tak být, ale pouze do té míry, do jaké jsme v područí systémů moci, strachu a „zůstáváme v nevědomosti“; pouze do té míry, do jaké se nadále podvolujeme autoritě; a pouze do té míry, do jaké poslušně následujeme sen o blahobytu, pohodlí a komfortu ve světě, na úkor planety a dalších lidských bytostí, za což jsou mnozí zjevně ochotni vzdát se poslední stopy autonomní autority.

Pro seberealizaci musíte zůstat sami sebou, s věčnou a nekonečnou entitou duše, kterou skutečně jste. Pouze tímto způsobem se „efektivní“ Endura povznáší v gnostickém smyslu.

Popírání „kulturou starého světa“

Ještě více se toho ale na naší Zemi děje ohledně mnoha návštěv vesmírných lodí odjinud, které skutečně nezačaly jen v druhé polovině dvacátého století. Již v 60. letech 20. století napsal Jan van Rijckenborgh[1], že úřady tyto jevy popírají a média toto popírání následují.

Dr. Steven Greer[2] udělal nespočet pokusů vysvětlit tyto jevy – jsou jich tisíce! – a zveřejnit je, se záměrem poukázat na jejich pozitivní snahu z hlediska odpovědnosti za Zemi, lidstvo a sluneční soustavu. Je pravda, že mnoho lidí lpí na představě dobrých a zlých „mimozemšťanů“, protože si do nich antropocentricky promítají to, jak se lidstvo samo vidí. Ve skutečnosti, tvrdí Steven Greer, se musíme bát jen sami sebe. Jeho kladné ocenění aktivit vesmírných lodí s lidskou posádkou odjinud je především ve světle zvýšení vibrací vědomí lidské duše: vidí prostor pro univerzální jednotu duší ve smyslu Vodnáře, částečně díky dobrému kontaktu s našimi vesmírnými přáteli a zejména prostřednictvím lekcí, které nás mohou naučit.

Obstojí popírání?

Doposud toto odhalení nebylo úspěšné, nebylo povoleno, což je zvláštní, když si uvědomíte, že existují jasné důkazy, ale stává se to pochopitelným, když je ve vědě a v médiích určena dohoda, aby se v tomto popírání setrvalo.

Existují však nové informace související s tímto nepochopitelně rigidním popřením, totiž, že existují zájmy vlád a dalších mocností udržet toto dalekosáhlé poznání v tajnosti: ve světě existují společnosti, které považují za obrovskou hrozbu, pokud by se tyto znalosti staly veřejnými. A tyto zájmy a skupiny také hrají přímo do karet demiurgovi a Jaldabaóthovi, to znamená, že se snaží skrývat znalosti, které by mohly zmírnit strach, a prezentují použití skutečné kosmické elektřiny jako „nerealistické“. Snaží se astrálně zakrýt zdrojový materiál seberealizace v gnostickém smyslu a „vysát“ jej z našeho sebepoznání.

Přesto vzhledem k rostoucí expozici v přechodové fázi do Vodnáře vidíme, že je stále obtížnější nadále popírat, zesměšňovat nebo označovat zjevné jevy, jako jsou mimozemské vesmírné lodě a kruhy v obilí, za spiknutí. Zvláště když je stále více pilotů ochotno otevřeně nabízet posudky a vizuální podoby.

Věda se skrývá za starým paradigmatem

Například americká vláda je nucena hrát s otevřenými kartami a v dlouhodobém horizontu dát světu na vědomí to, co se velká interkosmická realita po desetiletí snaží sdělit. Strategicky důležití mluvčí stále požadují, aby odhalení bylo doprovázeno hrozivým varováním před hrozbou pro lidstvo na Zemi, kterou by naši nedůvěryhodní přátelé z kosmu nesli jako skrytou agendu. Navíc se vždy lze vědecky schovat za „neidentifikované = neidentifikovatelné“ a že jakékoli vysvětlení, které plně neodpovídá přijatým vědeckým kritériím, je spekulace. Například náhlé zmizení a/nebo stažení velmi vysokou rychlostí z oblasti radaru, což lze vysvětlit pouze dematerializovanými silami, které lze odvodit z uvedené elektřiny přítomné v kosmu v elektromagnetickém prostředí. Je zřejmé, že takové vysvětlení – jakkoli esoterické – je pro konzervativní síly materialistické vědy nepřijatelné.

Síla Hollywoodu

Jan van Rijckenborgh v knize Prázdný prostor neexistuje[3] naznačuje, že přátelská a velmi prospěšná pomoc kosmických lodí a jejich pilotů není bez jejich vlastního zájmu v tom smyslu, že jejich činnost je především sebeochranná. Nikde v rozsáhlém zpravodajství však není důkaz, že by mimozemšťané chtěli násilně dobýt Zemi a navenek zotročit lidstvo, nebo ještě hůř, zničit jej. To je ve skutečnosti také v rozporu s Nejvyšší radou pro službu lidským životním vlnám, která stanoví, že základní svobodná volba lidských životních vln musí být absolutně respektována. Několik moderních esoterických vyšetřovatelů hovoří o Nejvyšší radě nebo Galaktické federaci, která prohlašuje svobodu vůle pro pozemské lidstvo jako nezpochybnitelné právo.

Strach z násilí a ničení našeho druhu pochází z nás samotných jako lidstva, pravděpodobně z dávné minulosti, ale bohužel ho velmi podporují Hollywood a Netflix, očividně proto, aby na tom vydělaly. Síly, které vládnou a pěstují tento strach, byste mohli nazvat archontskými a používání strachu jako manipulativního nástroje milují politici, obchodní komunita a – bohužel – také vědci. Tedy mimo náboženství, kde jsou lidé zvyklí být manipulováni strachem! Jeden behaviorální vědec například prohlásil, že došel k závěru, že strach jako prostředek manipulace bude v politice koronaviru méně účinný:

Strach mizí jako v hororovém filmu. Pak musíte požadované chování stimulovat jiným způsobem.[4]

Nevhodná nabídka

V minulosti se však mimozemšťané pokoušeli ovlivnit pozemskou lidskou rasu k životnímu postoji, který byl prospěšný pro mimozemské bytosti. Mytologie téměř všech kultur jsou prostoupeny pokusy o to. Poslušnost polobohům byla vyzkoušeným a testovaným požadavkem, který přivedl ještě nezralé a možná DNA-upravené lidstvo k požadovanému respektu a dokonce oběti. Příklady toho uvádí Starý zákon i řecká mytologie.

Christina von Dreien se ve své knize Nakonec bude vše v pořádku[5] o pozitivních a negativních mimozemšťanech zmiňuje. V ní reflektuje, že někteří z „dobrých hochů“ nám v minulosti pomohli a že bez těchto milujících bytostí by teď lidstvo a země byly pravděpodobně mnohem horší, jak také naznačil Jan van Rijckenborgh.

Nesmrtelné jádro v nás: může to být pravda?

Prostřednictvím obnovujících sil Světla, které nás skutečně chce stimulovat ke skutečné lidské inkarnaci, stále více lidí zažívá, že strach je velkou psychologickou pastí. Při propagaci strachu z násilných mimozemských strategií – na kterou Jan van Rijckenborgh[6] naštěstí i pro nás poukázal – může vědomí v roce 2022 narazit na překážku kvůli velmi dominantnímu „oficiálnímu“ popírání zastaralým pojetím reality, které je inspirováno jednostrannou materialistickou kulturou, podporovanou médii, která jej papouškují. (Od 60. let se v tomto ohledu nic nezměnilo.) Kultura, která nás udržuje v nesprávném druhu nedůvěry: „To nemůže být pravda!“ Stejně jako byla po staletí podezírána, popírána, zesměšňována a zpochybňována gnostická myšlenka imanentního nesmrtelného jádra v každé lidské bytosti. Tento jednostranný materialistický pohled na skutečnost může v současnosti držet jako rukojmí i to lidské vědomí, které v zásadě přesahuje strach z násilných mimozemšťanů. Mezi mladými lidmi dochází k obratu, tak dalece, jak se nenechají vtáhnout ovládajícími médii a pokračují v samostatném myšlení.

Pravda starověkého gnostického evangelia

A… obrat může nastat také u vědců, jako je Coen Vermeeren[7].

Zdánlivě jako

plovoucí šílenství, které vzkvétá z humusové vrstvy racionální high-tech vědy,

jak naznačuje román Richarda Osingy Oblouk[8], ale který je ve skutečnosti v podstatě založen na ověřitelných datech. Odpor je pak pouze podezřením na „konspirační teorii“. Pak je také jasné, že Gnostické evangelium Pistis Sofie[9] je velmi zranitelné vůči takovému podezření, stejně jako jiné starověké gnostické texty. Skutečně lze činnost demiurga/Jaldabaótha považovat z pohledu mocenského myšlení za spiknutí.

Avšak skutečnost, že lze snadno označit za „konspirační teorii“ konzistentní a koherentní příběh sám o sobě, nemá pro realitu a pravdu odvěkého gnostického evangelia žádný význam.

Důkazy pro to jsou v tomto přechodném období stále jasnější: mnoho „nových“ esoteriků a exoteriků se rozhodlo pro úžasnou základnu znalostí gnostických evangelií, jako je Pistis Sofia a další gnostické spisy, zejména od doby, kdy se Nag Hammádské objevy staly známými.

(Pokračování v části 5)

Zdroje:

[1] Prázdný prostor neexistuje, Jan van Rijckenborgh, Rozekruis Pers, Praha 2001

[2] Hidden Truth – Forbidden Knowledge (Utajovaná pravda – zapovězené poznání), Steven M. Greer, Crossing Point Inc 2006

[3] Prázdný prostor neexistuje, Jan van Rijckenborgh, Rozekruis Pers, Praha 2001

[4] Denny Borsboom, NRC-Handelsblad, 29. května 2021

[5] In the End all will be Well (Nakonec bude vše v pořádku), Christina von Dreien, 2020

[6] Prázdný prostor neexistuje, Jan van Rijckenborgh, Rozekruis Pers, Praha 2001

[7] Bestaan gewoon UFO (UFO prostě existuje), vědecká studie, Dr. Ir. Coen Vermeeren, Obelisk boeken, Delft 2013

[8] Arc (Oblouk), Richard Osinga, Wereldbibliotheek 2021

[9] Gnostická mystéria Pistis Sofie, Jan van Rijckenborgh, Rozekruis Pers, Praha 2020

Pomoc od jiných lidských životních vln prostřednictvím vysokoenergetických působení

Z této rozšířené reality, která v rozmanitých dimenzích přesahuje naši sluneční soustavu, může vycházet i pomocné působení pro naši sluneční soustavu, pro Zemi, přírodu a lidstvo. Například jak popsal Jan van Rijckenborgh v knize Prázdný prostor neexistuje[1]: Pomoc poskytovaná za účelem anulování nejhorších škod, hlavně způsobených jadernými experimenty a výbuchy – funguje po mnoho desetiletí prostřednictvím vesmírných lodí různých planetárních a meziplanetárních životních vln.

Nizozemský vědec Dr. Ir. Coen Vermeeren[2] – bývalý vedoucí oddělení Všeobecných studií a lektor Leteckého inženýrství na TU Delft – nedávno potvrdil, jak mimozemšťané se svými špičkovými vesmírnými loděmi a vysoce pokročilými technologiemi účinně neutralizovali skladiště jaderných zbraní v Americe, mimo jiné proto, že tyto zbraně byly jakoby „vyřazeny“. Vysvětlil to v rozhovoru na internetové platformě Jorna Luky (The Trueman show #28)[3].

Tito zvláštní přátelé z kosmu také aplikovali stejnou neutralizaci v atmosféře poté, co proběhly jaderné experimenty. Jako lektor Leteckého inženýrství na Technologické univerzitě v Delftu mohl Coen Vermeeren prozkoumat, jak mimozemšťané využívali energetický klíč pro svou mimořádnou pomoc.

Pomocná kosmická energie tady již existuje…

Klíčovým konceptem, klíčovou energií pro uskutečnění této obnovy, této techniky a těchto „operací“ je elektřina. Ne elektřina, kterou vyrábíme z fosilních paliv, ani elektřina získaná z jaderných elektráren, ani elektřina generovaná větrnými turbínami, solárními panely a přehradami. Ne, v celém vesmíru již existuje gigantická kosmická elektrická síla, píše Jan van Rijckenborgh v knize Prázdný prostor neexistuje. Pouze my lidé na Zemi jsme „závislí“ na špatném zaujetí, takže se nám nikdy nezdá být možné použít stejně pokročilé techniky jako vesmírné lodě v atmosféře, ani intuitivní techniky vysoce vyvinutých mimozemšťanů. Ervin Laszlo[4] řekl o naší technologii:

Můžete použít nejlepší technologii, ale pokud zůstanete u starého způsobu myšlení, pouze udržujete starý systém a nic neměníte.

Energie nulového bodu je tou pravou volnou energií

Nic se tedy nezmění, pokud se nenaučíme využívat „energii nulového bodu“[5], jak také geniální badatel Tesla (1856-1943) před více než stoletím navrhl a dokonce prokázal, abychom i my mohli věčně a s plným vědomím, extrahovat kosmickou elektřinu a používat ji ve „velmi malých prostorech“, jak v knize Prázdný prostor neexistuje popsal Jan van Rijckenborgh. Tato energie nulového bodu je kvantově mechanická schopnost, kterou lze využít v jakékoli vědomě žijící bytosti s božskou jiskrou prostřednictvím vysoce soustředěné pozornosti. Tato schopnost nám také umožňuje „přijímat“ relevantní informace okamžitě, bez vyčerpávajícího sdělování pomocí vyhledávačů. Kvantové počítače lze považovat za napodobeniny této schopnosti.

„Energetická sféra“ nebo „prvotní atom“[6]

Energie ze základního pole nulového bodu

„Extrakce“ této kosmické energie se nemůže hodit jako „business model“, protože její využívání koreluje se stavem vědomí, který náš vzorec výroby a spotřeby nemůže dovolit. Současný ekonomický systém je skutečně propojen se silami destrukce Země prostřednictvím mechanizovaných technik a lidského působení. Náš současný systém předpokládá, že lepší business model se objeví, až budou existující metody a infrastruktura zničeny. Toto je populární „metoda rozpadu“, podmíněná rozvrácením existujícího. Viktor Schauberger[7], přední vynálezce z Rakouska (1885–1958) a jeden z mnoha průkopníků využití volné energie, již poukázal na to, že jsme celou naši západní kulturu založili na špatném druhu technologie: Ze všech možností, které nám příroda nabízí, používáme pouze destruktivní polovinu – impuls, který příroda používá ke zničení. V praxi to znamená, že používáme relativně neefektivní technologie, které vyžadují hodně paliva a zanechávají za sebou spoustu těžko recyklovatelného odpadu. Je však také možné použít „technologii sací imploze“, tak aby byla k dispozici energie ze základního energetického pole nulového bodu. Finančně-ekonomické síly a zájmy však zatím tento ušlechtilý rozvoj volné energie zvládly brzdit.[8]

„Spunk-feeder“ jako poskytovatel bezplatné energie

Když Knowall přišel na pomoc Ollie B. Bommelovi v příběhu „De Bovenbazen“ (Nejvyšší šéf) od Martena Toondera[9] s nástrojem zvaným „spunk-feeder“, byl odmítnut vůdci našeho finančně-ekonomického systému jako zcela nežádoucí, protože by toto energetické zařízení nemohlo být ziskové.

„Přestaň!“ zvolal pan Steinhacker, který vyskočil, „toto není dobré, je to proti řádu věcí!“

Ve skutečnosti se Knowallovi podařilo napojit se na vesmírnou energii, která je obsažena ve všem. Avšak když „získáváme“ tuto elektrickou energii pomocí radioaktivity, dopouštíme se ve skutečnosti toho, co Gurdjieff[10] nazývá „zneužíváním“.

Jan van Rijckenborgh o tom píše v Egyptské původní Gnosi, dílu II:

Čemu říkáme radioaktivita, to je pouhá jiskřička jedné z těchto sedmi sil každého atomu. Když člověk štěpí atom – aťsi k takzvaným mírovým účelům, takže uvolňuje síly atomu jen proto, aby získal trochu energie, aby zajistil fungování společenského aparátu –, pak se člověk sám stává obětí jiných sil atomu, které se rovněž uvolňují, ale nejsou využity. Uvolněné síly se hromadí v atmosféře a způsobují mocný oheň, jenž kdoví pokolikáté už zničí a promění naše dialektické životní pole.[11]

Nezbytná mimozemská pomoc

Bez nadsázky lze říci, že bez mimozemské pomoci na naší Zemi a v ní by zneužití elektřiny naší násilnickou kulturou již dávno vedlo k trvalému narušení polí, která udržují naši Zemi „zdravou“. Mohla by tím poškodit i celou sluneční soustavu. Avšak jejich činností by bylo možné magnetické proudy obnovit, vyčistit, uspořádat a regulovat tak, aby interkosmické hospodářství mohlo být stále udržováno. (Prázdný prostor neexistuje)

Méně aktuální esoterika varovala před „zneužitím“ elektřiny, jako například Steiner[12] a Gurdjieff[13]. Posledně zmiňovaný již v roce 1920 naznačoval, že lidstvo z „naivně-sobeckých“ důvodů nikdy nezneužívalo (neničilo!) elektřinu v takové míře, jako je tomu dnes (a to bylo před stoletím, kdy měl „atomový vandalismus“ teprve začít).

Síla elektrického éteru obnovuje srdce

Mezitím enormně narůstá spotřeba energie a zejména elektřiny pro socio-ekonomické účely a existuje její nedostatek, částečně kvůli stále většímu počtu zařízení a výpočetní techniky, které vyžadují „nesprávně“ vyrobenou energii. Tato elektřina nás ale nepřivede k lepšímu spirituálnímu stavu, snad jen do komfortnějšího postavení, ve kterém za tento blahobyt „platíme“ ztrátou spojení se zdrojem, potenciální vnitřní duší.

Proč je správné používání elektřiny důležité pro vývoj mysli a duše?

Protože je analogické „pleromatické asimilaci“, tedy asimilaci astrální plnosti do mikrokosmu, odpovídající aktivitě ohnivého éteru, skrze kterou se realizuje spirituální „proudění“. Tento ohnivý éter nebo elektrický éter je především Kristova síla Vodnáře, jako zvěstovatel Uran. Naše srdce mohou přijímat tuto éterickou sílu, a proto je Uran jako záření mysterijní planety a jako vládce Vodnáře nazýván obnovovatelem srdce.[14]

Přístup k nevyjádřitelné univerzální Jednotě

Částečně z tohoto důvodu působí stále silnější záření Vodnáře na portál, který je primárně spojen s „rozšířenou realitou“: duševní bránu univerzální jednoty ve svobodě sebe-realizace. Je to jednota v naprostém vnitřním míru s blaženou zkušeností nesenou božským světlem v naprosté synchronicitě se VŠÍM, co žije. Jednota, kterou již prozkoumali mystikové jako Jan van Ruusbroec[15] a Mistr Eckehart[16]. Vodnář chce tuto jednotu vlít do našeho vědomí jako živou vodu. A bonafidní mimozemšťané nám s tím také mohou pomoci, pokud překročíme svůj stín a odvážíme se o to „požádat“. Pak můžeme projít branou prvotního Saturnu do působnosti ducha. Je to proces intuitivní, ale nikoliv pouze mystický.

Steven Greer, lékař traumatolog a autor knihy Utajovaná pravda – zapovězené poznání[17] naznačuje, že základ univerzální jednoty leží v nás samých:

Začínáme si uvědomovat, že nás navštěvují mimozemské civilizace, ale pouhé uvědomění si jednoty lidstva nestačí, musíme jít ještě dál a dospět na úroveň, kdy pochopíme univerzální aspekt mysli; skutečnost, že samotná vědomá mysl je univerzální a že vědomí v životní formě jiné planety je totožné s vědomím v nás samých.

Přesáhnutí tohoto lze chápat jako zvýšení frekvence nad hranici šesté kosmické oblasti, a tedy návrat domů do nového životního pole.

(Pokračování v části 4)

Zdroje:

[1] Prázdný prostor neexistuje, Jan Van Rijckenborgh, Kapitola III, Rozekruis Pers, Praha 2001

[2] Bestaan gewoon UFO (UFO prostě existuje), vědecká studie, Dr. Ir. Coen Vermeeren, Obelisk boeken, Delft 2013

[3] Jorn Luka (The Trueman show #28)

[4] The Transformation of the World (Proměna světa), Rozhovor s Dr. E. Laszlem v Pentagramu, Pentagram 2008-3

[5] Energie nulového bodu nebo volná energie

Srbsko-americký vynálezce střídavého proudu Nikola Tesla (1856–1943) propagoval práci na využití volné elektrické energie přítomné v přírodě. V 80. letech 19. století měl vizi nekonečné elektrické energie bez paliva. Demonstroval to v letech 1886 a 1889 a v průběhu 90. let 19. století. Pokoušel se dát tento dar světu, ale byl vytlačen energetickými zájmy. V ten čas „přestal“ a nakonec zemřel – pravděpodobně vraždou – v roce 1943.

První univerzální zákon, zákon jednoty, odhaluje existenci základního pole vědomí, které někteří kvantoví fyzici rozpoznali jako pole nulového bodu nebo energetické pole nulového bodu. Nový vědecký poznatek spočívá v tom, že prostor, o kterém se dříve předpokládalo, že je naplněn „éterem“, ale který byl později prohlášen za prázdný, nakonec není prázdný, ale zcela naplněný velmi zvláštní energií.

Rakouský vědec a vynálezce Viktor Schauberger (1885–1958) objevil existenci univerzálního oboustranného, kooperujícího principu pohybu v přírodě na základě Zákona dynamické rovnováhy. Spirálovitý vnitřní implozivní pohyb, který generuje chlad, sání, růst a zdraví na jedné straně, a výbušnou sílu, která přináší teplo, tlak, fragmentaci, nemoci a smrt na straně druhé.

Pozoroval, že spirálou dovnitř implozivní síla akumuluje sílu, která se soustředí ve středu spirály (vírová akce).

Podle Schaubergera je mimo jiné možné získat energii ze základního energetického pole nulového bodu pomocí technologie sací imploze. Existuje několik důvodů k podezření, že technologie volné energie jsou ve skutečnosti neoddělitelně spjaty s určitým stavem vědomí a že tyto nové technologie se skutečně stanou dostupnými, až když na to vědomí nás, lidstva, dozraje. Po rozšíření/zvýšení jeho frekvence se to uskuteční, totiž pokud jsme si dostatečně vědomi, abychom se s tím vypořádali odpovědným způsobem. Pokud se nám podaří obnovit naši vnitřní rovnováhu, potom v tomto stavu bytí můžeme navázat kontakt se Zdrojem a polem univerzálního vědomí, také známým jako energetické pole nulového bodu. (zdroj: ⁸)

[6] „Energetická koule“ nebo „prvotní atom“ z Leadbeater a Besant, Occult Chemistry (Okultní chemie), 1908, představující vír nebo vírovou akci, viz také Taschen, Alchemie a Mystiek (Alchymie a mystik), strana 615

[7] Nature as Teacher: New Principles in the working of Nature (Příroda jako učitel: Nové principy ve fungování přírody), Viktor Schauberger, Gill 1999

[8] Vrije energie technologie werkt echt! (Technologie volné energie opravdu funguje!), Marja  de Vries, 27. prosince 2019

[9] „De Bovenbazen“ (Nejvyšší šéf) v Geld speelt geen rol (Peníze nejsou problém), Marten Toonder, De Bezige v Amsterdamu, 1968

[10] Beelzebub’s Tales to His Grandson (Belzebubovy příběhy jeho vnukovi), G. J. Gurdjieff, 1949

[11] Egyptská původní Gnose, Jan van Rijckenborgh, díl II, kapitola XL, Nic nás nemůže odtrhnout od lásky, která je v Kristu, Rozekruis Pers, Praha 2022

[12] R. Steiner, Přednáška z roku 1917

[13] Beelzebub’s Tales to His Grandson (Belzebubovy příběhy jeho vnukovi), G. J. Gurdjieff, 1949

[14] Vyznání Bratrstva Kříže s Růží, Jan van Rijckenborgh, kapitola 2, Serpentarius a Cygnus (I), Rozekruis Pers, Praha 2019

[15] Jan van Ruusbroec, Mystiek licht uit de Middeleeuwen (Jan van Ruusbroec, mystické světlo ze středověku), Paul Verdeyen, Davidsfonds, Leuven 2003

[16] Mistr Eckehart: „… mé oko a oko Boží jsou oko jedno a jedno vidící…“, Deutsche Predigten und Traktate, München 1963

[17] Hidden Truth – Forbidden Knowledge (Utajovaná pravda – zapovězené poznání), Steven M. Greer, Crossing Point Inc 2006

Vědomí Všudypřítomnosti

Jednou z nejmimořádnějších příležitostí, které se objevují při přechodu k Vodnáři, je spoluúčast na „vědomí všudypřítomnosti“ usilujícího hledajícího člověka na stezce endury. Je to právě toto uvědomění si rozšířené reality, které otvírá duševní aspekty mysli, která může dozrát v seberealizaci v kosmickém smyslu.

Znamená to vstoupit do prostoru reality přístupné pro všechny, který také sahá i v rámci dialektiky za naši sluneční soustavu, který lze dokonce nazvat intergalaktickým. Z kosmické perspektivy by se dalo vyjádřit, že jsme do toho prostoru postrkováni, když citujeme slova paní Catharose de Petri z Pečeti Obnovy[1]:

Svět a lidstvo jsou jakoby vytrženi ze svých vlastních omezení a jejich oči se budou obracet k záležitostem interkosmického zájmu, k vzájemnému vztahu se vším, co se manifestuje tak, aby všichni mohli poznat, že se lidstvo stává ochotnou součástí překrásného plánu záchrany.

To však také znamená – kvůli vibračním hranicím v časoprostoru – že v této rozlehlé realitě mohou také sídlit zlé „archontské“ síly.

Velký nouzový řád

Proto v Gnostických Mystériích Pistis Sofie Jan van Rijckenborgh vykresluje archonty eonů jako

vládnoucí a vedoucí síly.

A dále,

toto není vše, co přebývá v zrcadlové sféře, ale pomyslete především na veliké síly, které ovládají sluneční soustavu, zodiakální systémy a ještě větší útvary ve vesmíru smrti.[2]

Je proto také logické, že usilující hledající člověk ve své obětavé snaze o seberealizaci zjistí, že v této rozšířené realitě nelze silové působení archontů jen tak neutralizovat. Moderní esoterické studie také ukazují, že tato aktivita výrazně přesahuje i naši sluneční soustavu, jak poukázal Jan van Rijckenborgh. Ale také, že existuje limit ve frekvenci a vlnové délce, za nímž archontské síly nad touto usilující duší, která je na hranici s takzvanou šestou kosmickou oblastí, nemají žádnou moc. Je tedy logické, že pokud existuje pole působení demiurga, mělo by být umístěno v časoprostorovém vesmíru nižší frekvence sedmé kosmické oblasti. Ve dvacátém prvním století někteří badatelé umisťují prostorově jádro sil smrti do naší galaxie, kde demiurg sídlí jako prvotní tvůrce matrixu a odkud tato síla koordinuje své řídící uplatňování moci. Vesmírný vnější svět je a zůstane doménou sil falešné Gnose, částečně proto, že vnímání v sedmé kosmické oblasti je prozatím založeno na nižším frekvenčním rozsahu našich pěti smyslů.

To odpovídá tomu, co Jakob Böhme[3] říká o navenek viditelném kosmu. Vše, co je viditelné a patrné našim pěti smyslům, je součástí „nouzového řádu“, řádu, ve kterém demiurg vytváří iluze, aby nám dal příležitost zažít a uvědomit si náš skutečný zdroj, který je součástí skutečného řádu neboli prvního LOGOSU.

Saturn jako brána

Centrálním „vstupem“ do naší sluneční soustavy pro archontské síly je planeta Saturn, jejímž prostřednictvím je zajištěno „působení Jaldabaótha“ a princip hvězdné síly běžné přírody se může dostat do každé buňky. Jaldabaóth je v Evangeliu Pistis Sofie nazýván imitací prvního člověka, Anthropem. Jaldabaóth je z druhého Logosu, Anthropos byl z Logosu prvního. Jaldabaóth je demiurg, bůh stvořitel.

Jaldabaóth je také

syn temnoty, nižší astrální síla, dítě chaosu.[4]

Dialektický vesmír je tak zrozen z chaosu.

Existence „brány“ Saturnu jako spirituální perspektivy pro pozemské lidstvo je známá od nepaměti. Je také dáno, že usilující hledající člověk na cestě transfigurace musí touto branou projít, aby chaos proměnil zpět v kosmos. Ale tentýž portál může být také použit jako vstup pro archontské síly, které ovlivňují totéž pozemské lidstvo. To lze považovat za narušení regeneračního prostoru pro skutečný vývoj člověka, za nežádoucí kosmický vliv. Přesto to s odvoláním na saturnské vlastnosti demiurga v minulosti bylo učiněno, druhým Logosem, který odpovídá „bohu pomsty“ Starého zákona.

Nutnost nouzového řádu?

Demiurg je zodpovědný za vytvoření nouzového řádu, který nás drží v zajetí iluzí. Demiurg (což doslova znamená poloviční dílo) je tvůrcem narušené skutečnosti, která nám byla vnucena a chce nás zadržovat. Ti, kdo chtějí vykročit na cestu transfigurace, by měli ve svém (sebe)osvobození následovat křesťanskou čistotu a ze své kontemplace „vykořenit“ vše specificky starozákonní, vše co souvisí s nižší astrální silou, říká Jan van Rijckenborgh. Nejen proto, že starozákonní uvažování v dnešní době odporuje jakékoli spirituální obnově, ale také proto, že může znamenat nové zajetí díky zesílenému archontskému působení, které váže hledajícího k nižší frekvenci. Tato nižší astrální frekvence blokuje průchod Saturnovou branou, protože imitace původního Saturnu může odklonit zvyšující se frekvence uskutečňované člověkem hledajícím čistotu k úrovni nedostačující vstoupit a zakusit oblast obyvatelů hranice.

Když jsme „vytrženi ze svých vlastních omezení“, pak je frekvenční úroveň „efezského“ vědomí nezbytná jako spodní hranice, abychom nepodlehli chaosu a odcizení. Tato úroveň efezského vědomí je dostatečně vysoká, aby prohlédla skrze iluze duálního života sedmé kosmické oblasti, ale ještě nemůže podstoupit „jednotu“ šesté božské kosmické oblasti.

Saturn jako vstup pro ustavení matrixu v našem slunečním systému

Moderní gnosticky orientovaní esoterici, jako je Helma Broekman[5], předpokládají, že to není původní Saturn, který umožňuje tento konečný vliv, ale planeta vytvořená pomocí Saturnových prstenců, která může prostřednictvím holograficky promítnutého zemského měsíce živit a udržovat v lidském vědomí tento matrix dominantní. Je to důsledek náboženského silového řádu z doby Starého zákona, který byl (a stále je) ze Saturnu ovládán. Aby tomuto silovému řádu sloužil, byl za pomoci časoprostorových koordinátorů zkonstruován matrix, v němž by se člověk stal zcela závislým na svých hmotných smyslech, aby se ještě déle zavazoval k zachování nízkofrekvenční reality. Zatímco průchod branou Saturna pomocí elektrické Kristovy síly se vztahuje k původnímu Saturnu. Tato původní planeta tak může být považována za první mysterijní planetu. Současný „upravený“ Saturn s prstenci jako magickými vodiči archontských vládců právě představuje smrtelný aspekt „přírody smrti“.

Gnose jako základní znalost

Na moderní esoterice je pozoruhodné, že se téměř jednomyslně zakládá na gnostických znalostech a vědě, zatímco matrix je uváděn jako řídící a kontrolující super-nástroj, nástroj – často dokonce vázaný v naší DNA – který se snaží zabránit probuzení a aktivaci božské jiskry. Klasické je také to, že ústřední a dominantní strategie zaručující sílu a výživu temným entitám je tvořena apelem na strach. Strach snižuje vibrace lidí tak, že energie, kterou vydávají, může být „konzumována“ „nesvětly“.

Naše Saturnská kultura a ekonomika

Aktuální situace polarizovaného světa plného životních překážek uvalených shora se stává úrodnou půdou pro „kulturu strachu“, zatímco ve stejnou dobu – díky přílivu světelných sil Vodnáře – se stává příležitostí k seberealizaci pro duši, která začíná žít z Ducha; také tyto možnosti zřetelně získávají na síle.

Je důležité pochopit, že probouzející síly potlačující vlivy – „nesvětla“, jak je nazývá Christina von Dreien[6] – mohou vděčně využívat finančně-ekonomický systém, který jsme jako lidstvo zavedli od sedmnáctého století, protože tento (obchodní) systém se musí spoléhat na strach, strukturu velení, zamýšlenou kontrolu a materiální zabezpečení, protože tento systém je saturnský s ohledem na (nižší) astrální síly „vlastnění a uchovávání“. Tento systém dokázal posílit jehovistickou orientaci a reflexi využitím negativních merkuriálních sil, které – klasicky – slouží zlodějům a vrahům. Skončili jsme tak ve špatném „vypočítavém“ systému. V Dei Gloria Intacta je to řečeno takto:

Merkur padlého Adama je vázán na autority a spekulace; degeneroval, aby se stal bohem obchodu, obchodníků a zlodějů. Člověk zneužívá „světlo rozumu“; Merkurovým paprskem přírody je dril pro boj nižšího života.[7]

Zatímco pozitivní merkurovské síly mají pro lidstvo zvláštní hermetickou perspektivu. K tomu je nezbytné si uvědomit zajetí způsobené dolů ohnutým myšlením negativního Merkura a poté se od této kultury zcela distancovat. „Nesnášet“ tuto kulturu, píše Jan van Rijckenborgh, protože se lidské skupiny této kultury:

odchýlily v důsledku svého rozumu „ohnutého k zemi; a svými skutky a materialistickými a ateistickými chapadly spoutávají celé lidstvo a vrhají ho do zkázy.[8]

Po této přesné analýze je v první řadě nutné uvědomit si svůj vlastní božský původ a umožnit tak novou mysl, „pozitivní“ Merkur. Odtud se vše ve sféře jeho působení mění a člověk cítí nutkání být svědkem nové skutečnosti, v níž žije, na níž se podílí, na rozšířené realitě; skutečnosti božského řádu.

(Pokračování v části 3)

Zdroje:

[1] The Seal of Renewal (Pečeť obnovy), Catharose de Petri, kapitola X, Sedm kroků nového růstu duše, Rozekruis Pers, Haarlem, 1985

[2] Gnostická mystéria Pistis Sofie, Jan van Rijckenborgh, kapitola 11, Archonti eonů, Rozekruis Pers, Praha 2020

[3] Celý viditelný vesmír patří podle Jacoba Böhma k přírodě smrti, k „světu hněvu“. (Werke VII, Schutzschriften und Sendbriefe nr. 145)

[4] Gnostická mystéria Pistis Sofie, Jan van Rijckenborgh, kapitola 36, Jaldabaóth: oheň a tma, Rozekruis Pers, Praha 2020

[5] De Nieuwe Dageraad II, de Akasha voorbij (Nový úsvit II, za akášou), Helma Broekman, Uitgeverij Heijink, 2017

[6] In the End all will be Well (Nakonec bude vše v pořádku), Christina von Dreien, 2020

Christina, Book 3: Consciousness Creates Peace (Christina, Kniha 3: Vědomí vytváří mír), Bernadette von Dreien, kapitola 12, The great game of oblivion (Velká hra zapomnění), Govinda 2020

[7] Dei Gloria Intacta, Jan van Rijckenborgh, kapitola IV, Zasvěcení Merkuru prvního Sedmikruhu , strana 75, Rozekruis Pers, Praha 2015

[8] Ibid., strana 76

Pro mnohé je realita uzavřena v prvních třech dimenzích, tak jak je vnímána skrze pět smyslů. To, že existuje více dimenzí (4D, 5D, 6D a další), a že i tyto je možné zažít naším vědomím, jistě souvisí s více či méně dalšími latentními smysly kromě těch pěti známých. Kromě toho je podstatné tvrzení, že „prázdný prostor neexistuje“[1], jinými slovy, že život se tedy rozprostírá do nekonečného prostoru v potenciálně mnoha dalších životních vlnách.

Uvědomování si rozšířené reality, ve které vlastně žijeme, se týká hlavně našeho vnímání, které se také vztahuje i na smysly „vyšší“.

Zároveň se kvůli zvyšujícím zářením Vodnáře otevírají zdroje znalostí a pole zkušeností, které Velmistři moderní školy Kříže s Růží[2], [3], [4], [5] často uváděli, někdy jako varování, někdy jako perspektivu, často však s gnostickým určením.

Ve třech kapitolách sestávajících ze čtyř částí:

a. Rozšířená realita – část 2 – Říše archontských sil
b. Rozšířená realita – část 3 a část 4 – Mimozemské životní vlny
c. Rozšířená realita – část 5 – Van Ruusbroecův mírový/minne paradox

a na základě současných událostí, které jsou tak vzrušující, otřesné, hrozivé, a přesto také plné příslibů, zkoumáme, zda je v této rozšířené realitě možné vnímat božský pohled, který může být založen na spirituálním poznání.

Jinými slovy, jak postupuje pravzpomínka v dimenzích a procesech, které se stávají stále zjevnější?

Ze slibného uvědomění Všudypřítomnosti, první kapitoly (a. Rozšířená realita – část 2 – Říše archontských sil) se přesouvá pozornost na obrovský nouzový řád, ve kterém převažují archontské síly; nouzový řád, který lze pro demiurgického stvořitele nazvat nutností.

Ústřední role Saturnu jako brány – metafyzicky, elektromagneticky, esotericky a fyzicky – měla významný vliv na formování matrixu, ve kterém jsou eony archontů zodpovědné za udržování přírody smrti. Naše Saturnská kultura a ekonomika si dokázaly udržet svou snahu o zisk a materialismus až do dnešních dnů díky negativnímu vlivu Merkuru, ale již po nějakou dobu se na obzoru nyní ukazuje nová energetická perspektiva: „volná“ energie, založená na kvantových poznatcích a působnosti.[6], [7]

Ve druhém dílu (b. Rozšířená realita – část 3 a část 4 – Mimozemské životní vlny) hraje zásadní pomoc těchto mimozemských sil pro pozemské lidstvo důležitou roli. Když my jako lidstvo můžeme pracovat s volnou energií, energií nulového bodu spojenou s elektrickým éterem kvantového hospodářství, iniciujeme v sobě tok energie, který je velmi podobný elektrickému éteru spojenému s Kristovou intervencí. Ti „mimozemští“ nám pak mohou pomoci uvědomit si nedestruktivní energii, která je naším latentním potenciálem.

Tato volná energie se spojuje s polem svobody, jednoty a lásky. Naše vědomí zrozené z tohoto pole musí zcela opustit obvyklý přístup k výrobě a spotřebě energie. Zkušenost svobody je nezbytná k aktivaci nesmrtelného jádra v nás. Funguje to skrze uvědomění si zbytečných a karmu vyvolávajících spojení se siločarami demiurga nebo Jaldabaótha. K tomu je nezbytné, aby, a jak, se mimozemské shovívavé síly ukázaly jako skutečné vlivy, a zároveň demaskovaly imitující síly, které stále mocně ovládají naše mentální, astrální, éterické a fyzické hospodaření.

Ve třetím dílu (c. Rozšířená realita – část 5 – Van Ruusbroecův mírový/minne paradox), o poli svobody jednoty a lásky, je v popředí Jednota. Láska ke světu a lidstvu, založená na svobodné vůli lidí, kteří svou vlastní vůli a zisk nechali za sebou, může žít z Jednoty, aniž by musela opustit Střed dokonalého míru; „Láska jako perspektiva pro čin“.

Výchozím bodem pro všechny tři díly je stále vynikající analýza „starověké“ Gnose, jak je vyjádřena v Pistis Sofii[8] a spisech objevených v Nag Hammádí.

Nyní, když jsou hranice odstraněny, a lidskému vědomí se v kosmickém měřítku představuje rozšířená realita, si lze položit otázku:

Co může tato rozšířená realita jako aspekt božství, jako „Boží tvář“ pro poutníka na cestě seberealizace odhalit?

V podstatě je důležité to vidět na gnostickém základu; použít potřebné obnovující éterické síly Krista jako základního prvku a postavit moderní spirituální vhledy ve světle rostoucích frekvencí záření Vodnáře před probouzející se vědomí duše. To také zahrnuje učební „lekce“ týkající se postojů a postřehů našich vesmírných přátel a bdělost k zásahům kosmické opozice. Překvapivě může být v tomto ohledu moderní „technologie“ (volná elektrická energie) stimulem za předpokladu, že jsme připraveni opustit staré myšlení, které je kulturně nastaveno ve smyslu vytváření zisku: pokud stále chceme generovat „zisk“ jakýmkoli způsobem, pak se v bráně Saturnu dostaneme do slepé uličky.

Kosmický božský pohled v mystickém smyslu již dostal základ v gnostickém eonu míru a jednoty, úplného míru, dokonalého středu. Z Vodnářské zkušenosti jednoty, svobody a lásky můžeme snášet aktivní sílu v aktivním způsobu života, který je nicméně zakořeněn v tomto dokonalém středu naprostého míru. Jan van Ruusbroec vylíčil tento paradox v původních výrazech v Duchovní Svatbě[9]. Mistr Eckhart[10] identifikoval „tuto“ rozšířenou realitu jako božský pohled s vnímajícím okem.

(Pokračování v části 2)

Zdroje:

[1] Prázdný prostor neexistuje; jeden ze základních pilířů Manifestů rosikruciánů 17. století

[2] Vyznání Bratrstva Kříže s Růží, Jan van Rijckenborgh, Rozekruis Pers, Praha 2019

[3] The Living Word (Živé Slovo), Catharose de Petri, Rozekruis Pers, Haarlem 2001

[4] Prázdný prostor neexistuje, Jan van Rijckenborgh, Rozekruis Pers, Praha 2001

[5] Unmasking (Demaskování), Jan van Rijckenborgh, Rozekruis Pers, Haarlem 1958

[6] Victor Schauberger

[7] Vrije energie technologie werkt echt! (Volná energie skutečně působí!), Marja de Vries, 27 december 2019

[8] Gnostická mystéria Pistis Sofie, Jan van Rijckenborgh, Rozekruis Pers, Praha 2020

[9] The Adornment of the Spiritual Marriage (Ozdoba duchovního sňatku), Jan van Ruusbroeck, Evinity Publishing Inc, 2009

[10] German Sermons and Treatises (Německá kázání a pojednání), Mistr Eckhart, Watkins,1979

Sedmička

Sedmička otvírá třetí triádu: sedm – osm – devět, která zde bude jen v krátkosti souhrnně popsána. Sedmička je číslo dovršení, číslo překročení hranice, začátek kosmického vědomí. Je to součet trojky a čtyřky, ducha a hmoty.

V geometrii nelze sedmiúhelník zkonstruovat jen obvyklým způsobem za pomoci kružnice a přímky. Zatímco šestka tvoří ještě plochu, ale nevytváří žádné těleso, jak jsme viděli, sedmička nemůže už vytvářet ani plochu. V sedmičce se rozplývají prostor i plocha.

Sedmička platí za svaté číslo (septos = svatý). Podle ní se všechno řídí a je uspořádáno: obloha, stvoření světa i světlo. Sedmý den je posvátný.

Sedmička je číslem apokalypsy, která zvěstuje sedm obcí, sedm pozounů, sedm pečetí, sedm Božích duchů, …

Dále existuje sedm bran zasvěcení a sedm paprsků. Dotýkají se člověka, který je na to připraven, svým duchovním světlem a probouzejí v něm jeho nesmrtelný základ. Sedmička je číslem obratu a osvobození.

Zrcadlovým obrazem v pozemském je sedm barev: červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, indigo a fialová, které jsou obsaženy v bílém světle, a kromě toho sedm tónů notové stupnice

c – d – e – f – g – a – h

A ve vývojovém rytmu našeho života známe sedmileté fáze. Naše tělesné buňky se v průběhu sedmi let zcela obnovují.

Také z pohádek je číslo sedm známé. Vypráví se o sedmi horách, sedmi údolích, sedmi havranech, Sněhurce a sedmi trpaslících, …

Geometrie nám ukazuje význam sedmičky názorným způsobem: Když se uspořádá šest stejných kružnic tak, aby vytvořily kruh, pak vznikne ve středu prostor pro sedmou kružnici o stejném průměru, která se těchto kružnic dotýká v šesti bodech. Budeme-li považovat těchto šest kružnic za symbol pro svět šestky (která představuje dokonalost), potom budou pomocí střední kružnice (svět sedmičky) držet pohromadě. Tak je zřejmé, že sedmá kružnice na jedné straně byla stvořena světem šestky, na druhé straně připomíná, že je řídícím principem šestky.

Z pětky a šestky,

tak říká čarodějnice,

udělej sedmičku a osmičku,

tak to bude završeno.

– Goethe, Faust, 1. díl

Osmička

Právě tak jako sedmička, náleží i její protipól, osmička, k nemateriální přírodě. Připomíná opět polaritu, ale na vyšším stupni:

8 = 2 x 4 = 2³

Napětí dvojky se na cestě k osmičce transformuje a rozpouští. Formou osmičky se zjevuje prapůvodní božské (za pomocí trojky). Osmička v člověku spojuje nejhlubší základ jeho nevědomí s nejvyšším vrcholem jeho ducha. Zkoušky, které člověka v osmičce potkávají, souvisí s mocí (něm. M-acht = moc, acht = osm), a sice probuzením nadpřirozených sil, které mohou být použity dvěma způsoby: snahou o duchovní, nebo v pokušení okultismu. Například němčina pro to má další příklady: Acht-ung (pozor), gib Acht (dávej pozor), Ver-acht-ung (opovržení/pohrdání), Acht-samkeit (pozornost). S osmičkou roste odpovědnost za to, aby se stále sílící světelné síly používaly správným způsobem. V osmičce spočívá zdokonalování života v nejvyšší odpovědnosti. Osmička je číslo etiky a čistoty pohnutek.

Devítka

Devítka je konečné překonání a osvobození z kola zrození a smrti. Je to výsledek dlouhé cesty tříbení pomocí hmoty až ke vzkříšení ve věčném životě. Friedrich Weinreb píše v knize Zahl, Zeichen, Wort (str. 90): „Tradice říká, že Teth, deváté písmeno, je dělohou, tedy místem, kde se vyvíjí nové, roste a nakonec vystupuje. Tím je míněna nejen lidská děloha, ale hlavně to temné, ve kterém se to nové připravuje, aby vystoupilo na světlo.“

A devítka je jednička,

A desítka je nic.

– Goethe, Faust, 1. díl

Desítka

Desítka je symbolem dokončení, v ní se spojuje jednička s nulou a uzavírá tím číselnou řadu. Řada začíná jedničkou a vrací se k jedničce, avšak na vyšší stupeň. Za jedničkou stojí mocná dokonalost skrytého Boha (kruh nuly), který se manifestuje v desítce. S desítkou přichází nová úroveň života. Také zde nacházíme začátek nového cyklu života.

Jak bychom měli chápat kvalitu čísel, je v tomto článku pouze naznačeno. Ponoří-li se člověk hlouběji do jejich tajemství, lze rozpoznat strukturu řádu, který se také odráží v základních geometrických tvarech a platónských tělesech.

Čísla a z nich se vyvíjející formy a tělesa nám mohou pomoci rozluštit zákony bytí. V nich skrytá moudrost nám umožňuje pohlédnout do tajemství kosmu a pradávných učení národů. Ukazuje cestu, která nám pomůže rozpoznat smysl a úkol našeho lidství.

Čísla, formy a tělesa nám chtějí něco říci. Naslouchejme jejich poselství.

Prameny:

_{Heinrich Elijah Benedikt, Die Kabbala als jüdisch-christlicher Einweihungsweg, 1999}

_{Ernst Bindel, Die geistigen Grundlagen der Zahlen, 1958}

_{Konrad Dietzfelbinger, Pythagoras. Die Einheit von Naturwissenschaft und Religion, 2005}

_{Marie-Louise von Franz, Zahl und Zeit. Psychologische Überlegungen zu einer Annäherung von Tiefenpsychologie und Physik, 1970}

_{Priya Hemenway, Der geheime Code. Die rätselhafte Formel, die Kunst, Natur und Wissenschaft bestimmt, 2008}

_{Peter Schottler und Freunde, Umstülpung und Übergang. Umstülp-Bewegungen als Übergänge zwischen polaren Qualitäten, 2009}

_{Michael Stelzner, Die Weltformel der Unsterblichkeit. Vom Sinn der Zahlen, 1996}

_{Rolf Umbach, Vom Flug der Fische. Die Bibel kabbalistisch gelesen, 1995}

_{Friedrich Weinreb, Zahl, Zeichen, Wort, 1978}

_{Christa Zettel, Das Geheimnis der Zahl. Geheimlehre und Numerologie, 1998}

Jako trojka v cyklu jedna – dvě – tři uskutečňuje ve vztahu mezi póly jedničky a dvojky změnu roviny, tak také šestka nás vede na úplně jinou úroveň ve vztahu mezi konkrétním materiálním světem s jeho duchovním nevědomím (světem čtyřky) na jedné straně a stávajícím se duchovně vědomým individuem (světem pětky) na straně druhé[1].

Cyklus čtyři – pět – šest představuje viditelné stvoření. Šestka zpřítomňuje svět živých, ve kterém jsou čtyřka s pětkou vzájemně svázány. Šestého dne stvoření podle Genesis byl stvořen pra-rodičovský pár a tím bylo stvoření dokončeno.

V přírodě nacházíme šestku v rozmanitých podobách jako základ života: uhlík, základní chemický prvek organického života, má atomové číslo 6 a počet protonů a neutronů v jádře 6. Benzenové jádro, základní stavební kámen organických sloučenin, se stejně tak zakládá na čísle šest. Jeho chemický vzorec je

C₆ H₆

Člověk potřebuje jako svůj základ života stvořený svět (rovinu čtyřky). Ten se opětovně vrací zpět do světla. Obě částice čtyři a pět se pokoušejí přes princip šestky navzájem splynout[2].

Geometrie nás vede v dvourozměrném prostoru k šesticípé hvězdě. Davidova hvězda sestává z jednoho shora dolů klesajícího trojúhelníku – což si můžeme představit jako materializujícího se ducha – a jednoho zdola nahoru směřujícího trojúhelníku – představujícího zduchovňující se hmotu. Oba tyto pohyby, dolů a nahoru, materilizujíce se a produchovňující se, představují jednotu. I zde je zřejmá nutnost polarity.

Čtvernost v prostoru je geometricky představována krychlí, která je ohraničena šesti čtverci. Krychle rozložená do roviny vytváří kříž a tím ukazuje čtvernost jako svůj základ.

Šestka patří k dokonalosti, protože způsobuje dokonalost ve světě. Židovští mystikové a kabalisté to vyjádřili názvem šesté sefíry, jejíž jméno je Tiferet, „Krása“.

Mezi čísly je šestka označována jako dokonalé číslo, protože součet jejích částí opět dává šest:

1 + 2 + 3 = 6

Šestka je číslo dovršené organizace ve hmotě. Umožňuje např. konstrukci souvislé plochy beze spár. Číslem šest byl charakterizován ideální stát. Tento symbol nám příroda ukazuje také ve tvaru včelích buněk.

Mnohé příklady v přírodě nám dovolují pochopit, že zjevení jednoty a dokonalosti je umožněno teprve pomocí polarity. Sněhová vločka vzniká tak, že na jádru (znečištění) se krystalizací vody vytváří šesticípá hvězda. Bez tohoto jádra by nemohla vzniknout půvabná struktura sněhové vločky.

Polarita a oddělenost tudíž nevylučují dokonalost, nýbrž k ní vedou. Tímto způsobem může být dokonalé pochopeno vědomím.

Šestka je také číslem sexuální síly člověka, která nutí k jednotě a dokonalosti. Její konečný cíl přesahuje spojení muže a ženy. Cílem je nakonec alchymická svatba, spojení očištěné duše s věčným Duchem. V pohádkách a mýtech je to znázorňováno rozličnými obrazy.

Způsob, jakým člověk používá sexuální sílu, závisí na jeho svobodném rozhodnutí. Může být zmařena v povrchnosti nebo se stát pramenem intuice a tvůrčí síly na vyšší úrovni, která obklopuje láskou všechny a všechno.

Číslo šest učí, že růst, úplnost a jednota se mohou zjevit, až když získáme schopnost rozlišování. Je-li tato schopnost dokonalá, pak šestka zaručuje vyvázání se ze zemského spojení a překročení hranic tohoto světa. V té míře zahrnuje cyklus 4 – 5 – 6 cestu vnitřního tříbení a očišťování vnímání, pocitů, chtění a jednání. Proto je nutné vyvinout a upevnit sebedisciplínu.

Tímto způsobem přecházíme k sedmičce.

^{K části 6}

[1] Michael Stelzner, Die Weltformel der Unsterblichkeit, s. 62 ff

[2] Michael Stelzner, Weltformel, s. 67 ff

Všem dobře známá Pythagorova věta vyjadřuje všeobecně platný zákon života. Geometrickou formou názorně ukazuje, jak z mužského principu, trojky a ženského principu, čtyřky – jako teze a antiteze uvedené do vzájemného vztahu pomocí pravého úhlu (vědomého rozlišování) – vzniká syntéza. Je možné to vidět jako „princip dítěte“, který ve formě přepony „rodiče“ vzájemně spojuje.[1]

Pravoúhlý trojúhelník se dvěma odvěsnami o délce tři a čtyři a přeponě o délce pět bývá také označován jako „zlatý trojúhelník“. Trojka, která vyjadřuje koncepci „muže, mužský princip“ (duch, rozum, činorodost…), nachází svoje naplnění v druhé mocnině tří, nejvyšším, co je ve světě trojky možné:

3²

Je to naplnění mužského principu.

Čtyřka, která vyjadřuje koncepci ženského principu (intuice, obětování…), nachází své naplnění v druhé mocnině čtyřky, nejvyšším, co je ve světě čtyřky možné:

4²

Je to naplnění ženského principu.

„Muž a žena společně, dovedeni k jednotě, dosahují nejvyšší možnosti, jaké kdy mohou dosáhnout, spojují se jako

3² + 4² = 5²   neboli   9 + 16 = 25

Číslo 25 je druhou mocninou pěti, naplnění pěti. Je to vytoužený plod, dítě. Je to plod muže a ženy, když se oba stali jednotou, oba v naplnění sebe sama. Tak se rodí nové.“[2]

Příčný trojúhelníkovitý řez Chefrenovy pyramidy v Egyptě se skládá ze dvou pythagoreiských trojúhelníků, jejichž odvěsny v poměru 3:4 navzájem svírají pravý úhel. Přepona, která představuje pětku, míří k vrcholu pyramidy.

Jak v obrazu pyramidy, tak i v Pythagorově větě je ukázána cesta, která je lidstvu určena. Je to cesta, která vede ven z materiálního zajetí světa čtyřky do světa ducha. Obecně pro všechny pyramidy se čtvercovou základnou platí, že vrchol pyramidy leží jako pětka nad níže ležícím čtvercem. Ze čtvernosti se zvedá jejím středem pátý bod, vrchol pyramidy.

Viditelný materiální svět čtyřky potřebuje protipól, protějšek, který pochází z něho samotného a je schopný rozpoznat, že také pozemský svět podléhá řádu a je řízen podle duchovně-duševních zákonitostí. Tímto protipólem je pětka, člověk, který se pozvedá ze země v pravém úhlu. Je zamýšlen jako orgán poznání Boha. Jeho úloha je patrná ze symboliky pyramidy.

Člověk vyrůstá ze čtyřky. To může být symbolicky zobrazeno tím, když stojí vzpřímený na zemi a vodorovně rozpaží své ruce. Takto vytváří kříž. Jeho úkolem je mezi konkrétním pozemským světem (horizontální osa) a božským prazákladem (vertikální osa) dělat prostředníka a překonávat protiklady. Tak, jako člověk stojí vzpřímený mezi oblohou a zemí, zaujímá také pětka středové postavení v číselné řadě 1–9.

Kromě toho je pětka součtem dvojky – rozštěpení v materiálním – a trojky – překonání rozštěpení v božské síle:

2 + 3 = 5

V hebrejské a indické kultuře je pětka výrazem pro tvůrčí vůli člověka a jeho uvnitř sídlících individuálních sil. Pětka patří mezi prvočísla. Poukazuje na „in-dividualitu“, to nedělitelné v člověku. Spojením dvojky s trojkou přichází vědomí. Dozraje-li člověk svými zkušenostmi, může od pouhé individuality dospět k tvůrčí individualitě, což znamená naplnění pětky.

Toto tajemství se stane zřetelným, když je pětka znázorněna odpovídajícím geometrickým tvarem, totiž pravidelným pětiúhelníkem (pentagonem) a pěticípou hvězdou (pentagramem).

Pentagram, nebo pěticípá hvězda, byl jako posvátný symbol tak velmi vážený, že jeho konstrukce byla odhalena až v 16. století. Byl od nepaměti symbolem božského řádu. Bez kruhu (symbol jednoty) a kříže (průměr kruhu) ho není možné sestrojit. Pentagram, kruh a kříž společně symbolizují cestu, ke které je hledající člověk volán. Vyjít ze světa čtyřky je možné předáním celé bytosti světu jedničky. Duše se přitom formuje jako pentagram.

Pozorujeme-li pětiúhelník, pentagon, pak můžeme rozeznat spojení s nekonečnem: z každého vrcholu, například nejhořejšího, je možné konstruovat řadu pětiúhelníků a pěticípých hvězd tak, že jsou všechny vložené do sebe, jsou stále menší a směřují k vybranému vrcholu, se kterým jsou společně spojeny. A naopak, také se zdá, jakoby se z tohoto vrcholu šířilo stále větší množství pětiúhelníků a pěticípých hvězd vně, až do nekonečna. Tak se vybraný vrchol stává symbolem mikrokosmu, ve kterém se zrcadlí tajemství makrokosmu.[3]

Také je možné rozpoznat, že uvnitř každého pentagramu se nachází pětiúhelník, ve kterém se opět dá konstruovat pentagram atd.

Takže pentagram je symbolem člověka, který je vložen do kosmického celku.

Pěticípá hvězda ukrývá ještě další tajemství: tajemství „zlatého řezu“ neboli „božského dělení“, které pojednává o vztahu části k celku. V pěticípé hvězdě, matematicky vyjádřeno, se vztahuje malá část ku velké části, jako velká část ku celku.

Také končetiny člověka normálního vzrůstu odpovídají tomuto poměru: Poměr mezi délkou paží při rozpažení vztažený k šířce ramen plus délce paží tvoří poměr zlatého řezu. To také platí pro všechny ostatní končetiny lidského těla: pro ruce s jejich pěti prsty, prsty na nohou, nohy, hlavu a trup.

Tento vzájemný vztah symbolizuje, že sice existuje oddělení od celku, přesto ale jednotlivý díl s ním zůstává spojen. Člověk se svými pěti smysly je sice bytost odchylující se od božského světa, která ale může v sobě obraz tohoto světa rozličnými způsoby opět najít.

V Kabale Heinricha Cornelia Agrippy byl už ve středověku pentagram znázorňován formou člověka s rozpaženýma rukama a rozkročenýma nohama.

Člověk je volán ke svobodě a vlastní tělo jako nástroj, který vykazuje zákonitosti božského dělení (zlatého řezu), a sice zejména na svých končetinách. Ty slouží jeho konání.

Jde-li člověk cestou uvědomování, pak svým rostoucím poznáním získává také více síly a jeho svoboda a samostatnost rostou. Takové individuum má na výběr použít svou svobodu dvěma možnými způsoby.

Dále známe dva způsoby, kterými je možné zobrazit pentagram. Při prvním způsobu míří nahoru jeden vrchol pentagramu, při druhém způsobu míří vzhůru dva vrcholy. To druhé znázornění poukazuje na dualitu a bývá spojováno se „zlem“, s „dvourohým zvířetem“, s „padlým andělem“.

Doposud popisovaná cesta od jedničky k pětce zahrnuje vzestup vědomí, kroky vnímání, krize a rozhodování, a tím získávání náhledu na události, poznávání jejich významu. Kromě toho zahrnuje tato cesta pokračující prohlubování a očišťování ve světě hmoty pomocí poznání protikladů a pomíjivosti všeho pozemského bytí, a vede proto dovnitř, k duchovnímu praprincipu v srdci.

Tak se ze čtyřky pozvedá pětka. Když člověk na základě sumy svých zkušeností a s nimi spojeným tříbením pozná principy, podle kterých je utvářen život, potom s pětkou začíná žít opravdový a vědomý život odpovídající zákonům ducha. Tím začíná cesta zasvěcení, vnitřní znovuzrození z ducha, z jiskry ducha v srdci. Při pozorování geometrického vzniku pravidelného pětiúhelníku je tato cesta poznatelná i pomocí střízlivých matematických symbolů.

^{K části 5}

[1] Friedrich Weinreb, Zahl, Zeichen, Wort, 4. Aufl. 1999, s. 62

[2] Friedrich Weinreb, a.a.O., s. 62

[3] Ernst Bindel, Die geistigen Grundlagen der Zahlen, 1980, s. 60 ff

Cyklus jedna až tři se týká základních principů. Vzniká z duchovní energie jedničky, polarizuje se ve dvojce na ducha a energii, aby ve trojce byl umožněn vznik vědomí.

Se čtyřkou začíná úplně nový cyklus, který vede přes pětku k šestce. To, co se zpočátku jevilo jako duchovní siločáry, jako základní vzor, stává se nyní konkrétní a viditelné. Zjevuje se forma.

Čtyřka je to, co se z první trojnosti materializuje, tedy konkrétní stvoření.

Je symbolem pro zhmotnění, zhuštění do hmoty, je v pravém smyslu symbolem hmotné Země. Trojku můžeme považovat za faktor dávající impuls, za mužské číslo, kdežto čtyřka ztělesňuje vyjádření přijímajícího, rodícího – ženskost.

Čtyřka zpřítomňuje novou úroveň poznání. Krok od trojky ke čtyřce odpovídá ponoření duše do hlubší roviny zkušeností. Je to krok z právě znovu obnovené jednoty, poznání smyslu života a získání duchovního vědomí v pozemském životě. V tom je však skryto také nebezpečí, čtyřka přece představuje také druhou mocninu dvojky:

2²

Pokud se nechá duše vést řádem Ducha a utváří hmotu ve smyslu tohoto řádu, potom vzniká svět forem jako výraz duchovního řádu, jedničky. Ale nechá-li se duše vést výlučně energií dvojky, ztrácí spojení s jedničkou a její projev ve světě forem odpovídá chaosu, boji všech bytostí a věcí proti sobě navzájem.

V tomto smyslu můžeme interpretovat „ochutnání ovoce ze stromu poznání dobra a zla“ z mýtu o ráji. Energie dvojky získala vládu nad lidstvem.

Posláním čtyřky je: v pozemském opět najít zákony a život Ducha. To se paradoxně uskutečňuje prohloubením obratu k zemi, což neznamená zdokonalení přírody, nýbrž poznání vzájemných souvislostí. Z toho vzniká zralost, což je předpokladem pro duchovní cestu, kterou musí jít každý sám za sebe. Aby to člověk dokázal vykonat, jsou lidem na zemi sesílány jako viditelná pomoc symboly, poslové a znamení. Kde se setkáváme se čtyřkou ve viditelném světě?

• Ve čtyřech světových stranách, velkém kříži universa. Ve čtyřech ročních obdobích a čtyřech směrech větrů.
• Ve třech dimenzích prostoru se čtvrtou dimenzí času (Einsteinův světový vektor).
• Známe čtyři „elementy“: zemi, vodu, vzduch a oheň.
• Rovnostranný čtyřúhelník, čtverec, který je prvním geometrickým tvarem, který lze vždy rozdělit na stejně velké části; proto byla krychle pro pythagorejce symbolem spravedlnosti.
• Každá třídimenzionální struktura se dá posuzovat čtyřmi způsoby: jako množina bodů, jako obrys, jako plocha nebo jako objem.
• Se čtyřkou začíná hmotná existence; je zapotřebí čtyř ploch, aby se dalo vytvořit prostorové těleso. Symboly čtyřky jsou také kostky a pravý úhel. Pokud se rozloží jednotlivé plochy krychle od sebe, vzniká kříž – symbol starý více než 10 000 let. Nejen pro křesťanství, ale od pradávna znamená kříž být svázaný s látkou. Aby bylo možné uvolnit se z tohoto zajetí, je nutné to rozpoznat a v dalším kroku nést důsledky, „vzít na sebe kříž“.

V hebrejštině se nazývá čtvrté písmeno abecedy daleth, což znamená dveře. Abychom mohli působit na Zemi, podle zákonů hmoty, je nutné projít dveřmi čtyřky. Příroda a její vědy, stejně tak jako každá praktická činnost jsou založeny na čtyřce.

Čtyřka, průsečík prostoru a času, vytváří současně bránu k vysvobození a opravdovému lidství. V čísle čtyři se může manifestovat božské, je to číslo Země, reality života, která je vyjádřena formou.

Čtyřka nás učí přijmout úkoly každodenního života a řešit je. Pomocí ní se učíme rozpoznávat, že ve všem, co nás potká – jak obyčejném tak i nepravděpodobném – je nějaký smysl, který musí být pochopen, přijat a uskutečněn.

Tam, kde ve trojce nacházíme pevný samostatný základ pro život, čtyřka jako sudé číslo znovu zpochybňuje plnou konfrontací se životem to již získané. S dvojkou se dovídáme, že veškerý život je založen na protikladech. Pomocí trojky se s tím učíme konstruktivně zacházet. Ve čtyřce čelíme – založeno na předcházejícím cyklu jedna až tři – nejhlubším otázkám, které se týkají smyslu, účelu a poslání člověka zde na Zemi.

Jak se to děje v našem životě?

V našem viditelném světě zažíváme různé zkušenosti. Toužíme po harmonii a dokonalosti, avšak až někdy později konečně pochopíme, že nic není trvalé a vše pomíjí. Konečně dosáhneme hranice, na které začneme naslouchat svému srdci a začneme vnímat volání věčnosti. Vynoří se otázky po původním smyslu života a roste touha po jeho nalezení.

Odpověď na to dá pětka, protože v ní je obsaženo vědomé znovuspojení s Duchem.

Pro Pythagora platila čtyřka za ideální číslo. Tím byl míněn cyklus jedna – dvě – tři – čtyři, který nazval tetraktys. Čtyřka symbolizuje život ve zjevené formě, v jehož pozadí věčně působí jednota, integrovaná dualita a tvůrčí trojnost. Život v tomto smyslu vede k vyššímu stupni jedničky, totiž k desítce!

1 + 2 + 3 + 4 = 10

 Tetraktys

Přestože pochopením čtyřky je dosaženo ideálního stavu, jsme v praktickém životě od něho velmi vzdáleni. Vlivy ze zdůrazňované duality ve světě, který nás obklopuje, nás ovládají a stávají se nezávislými, protože nejsou spojeny s jedničkou. Proč se člověk nachází mezi jednotou a odděleností a jaké šance pro něho z toho plynou, se dozvíme z vlastností pětky.

^{K části 4}

_{Zdroj: Michael Stelzner, Die Weltformel der Unsterblichket, 1996}

Jednička

Jedničkou začíná Stvoření. Z ní povstává svět. Jednička je prvotní energetický impuls, první paprsek, který se vytvořil z prazákladu, z prázdnoty. Jednička symbolizuje vůli Otce a odpovídá pratónu, prvnímu tvůrčímu Slovu, ze kterého se celé Stvoření vyvinulo a zjevilo.

Počátek vystupuje z věčné praskrytosti jako beztvará jiskra.

Nebylo to ani bílé, ani černé, ani červené nebo zelené, nemělo to vůbec žádnou barvu. Teprve když to přijalo prostor a rozpínavost, ukázaly se barvy, a docela uvnitř jiskry vytryskl pramen, z něhož proudily barvy na všechno dolní.

Tak se to píše v Zohar, v jedné z knih kabaly.

Z jedničky se zrodila všechna čísla, v ní jsou obsažena, jednička je všechny zahrnuje. V Tao-te-ťingu, čínské knize moudrosti, se říká:

Z Tao povstala jednička, jednička zrodila dvojku, dvojka zrodila trojku a z trojky povstalo desetitisíce věcí.

Jednička představuje kvalitu jednoty, celistvosti, nedělitelnosti. Současně reprezentuje poznání, vhled. Poznání znamená pochopit jednotu všech věcí za všemi projevy různorodosti světa. Z toho vyplývá, že pochopení jedničky, návrat k ní, je ten první i poslední krok, který člověk může udělat. V tom nachází svůj nejvyšší cíl a smysl bytí.

Jednota se ukazuje našemu duchu dvěma způsoby, jak duchovně, tak i látkově, jak skrytě, tak i zjevně. Hmota je ve svém rozsahu stejně nezměřitelná jako vesmír. Stává se viditelnou jen v určitých spojeních a strukturách.

Podobně to platí pro světlo: Kdyby neexistovala tma, nebylo by světlo viditelné. Kdyby nebylo světlo, byla by temnota beztvará a nepozorovatelná. Také dobro můžeme jako takové vnímat, jen když právě tak existuje zlo.

Jednička tedy v sobě obsahuje možnost dvojky, existují v ní dva póly. Teprve pomocí polarity, protichůdného páru, je možné něco charakterizovat.

Dvojka

V Genesis čteme:

Tu oddělil Bůh světlo od temnoty a světlo nazval dnem a temnotu nocí.

Dvojka je vyjádřením zjevení světa ve vědomí Universa. Forma, kterou se svět zjevuje, je polarita a různorodost. Život se neustále pohybuje mezi protiklady (světlý a tmavý, teplý a chladný, tvrdý a měkký, plus a minus, severní pól a jižní pól, láska a nenávist, …) a udržuje se pomocí rovnováhy. Ve východní moudrosti je to vyjadřováno symboly jin a jang. Ačkoliv jsou to protipóly, tvoří oba póly stále jen dvě strany jednoho bytí. Jejich jednota má základ v jejich prazdroji. Praimpulsem stvoření je dělení nebo polarizace jedničky. Vydělení obou pólů z jednoty vyvolává napětí, pohyb, a tím život. Ve svém oddělení se totiž póly snaží opět spojit. To Jedno se chce opět manifestovat. Duální formou projevení stvořeného světa vzniká síla a pohyb. Myšlenky, věci a vibrace míří dvěma směry: buď od sebe, nebo ve směru sjednocení ve svém prapůvodu. Tak působí v universu dvě prasíly, které umožňují na jedné straně polarizaci a diferenciaci a na druhé straně sjednocení a z něho plynoucí nové stvoření. To platí pro veškerou přírodu stejně jako pro lidskou duši.

Při setkání s nám tak dobře známou polaritou muže a ženy se můžeme naučit rozlišovat podstatné a pravdivé od povrchního a pomíjejícího. Učí nás překonávat a opustit pochybnost (Zwei-fel), nesvár (Zwie-tracht) a beznaděj (Ver-zwei-flung) a oba póly znovu uvést do vyšší jednoty. (Kořen slov v Němčině: Zwei = dva, dvojka). Čarodějnice v Goethově Faustovi říká:

Z jedničky udělej desítku

a dvojky si nevšímej.

A trojku udělej hned,

tak se staneš bohatým.

– Goethe, Faust

Slova „dvojky si nevšímej“ bychom zde chtěli zdůraznit.

Trojka

Napětí mezi jedničkou a dvojkou a stejně tak napětí uvnitř dvojky mezi mužským a ženským, nahoře a dole, dobrem a zlem… je vyřešeno trojkou. Trojka je principem pohybu, dynamiky, vyvážení, spojení, číslem znovunalezení a návratu. Je to číslo překonání protikladů.

Proto ji Číňané přirovnávají k Tao. Tao odpovídá jedničce a trojce, obsahuje v sobě oba póly, zahrnuje jin a jang a je svým způsobem v obou obsaženo.

Podle křesťanské terminologie se z Otce a Matky (Otce-Matky!) zrodil Syn, který zjevuje vědomí a světlo.

Přeneseno do našeho každodenního života to znamená, že napětí mezi oběma póly může být vyřešeno jen tehdy, když člověk na sebe nenechá působit dualistická omezení, ale získá nadhled a přijme novou úroveň uvažování.

Symbolem tohoto procesu poznání je rovnostranný trojúhelník.

Naproti straně leží vrchol, který ukazuje na vyšší transcendentní cíl. Rovnostranný trojúhelník představuje jediný geometrický útvar, který se vzhledem ke své geometrii nemůže sám pohnout. Tím symbolizuje stabilitu a sílu, kterých nemůže žádný jiný mnohoúhelník dosáhnout.

S trojkou je zahájen proces zrození, z kterého vzniká nová dimenze, nová úroveň uvažování. V mnohých náboženstvích je nejvyšší Tvůrce představován jako trojnásobný: v křesťanské tradici je to Otec, Syn a Svatý Duch, v indické Brahma, Višnu a Šiva. Probuzeni z rajského, avšak nevědomého původního stavu Jednoty, musíme zakusit svět duality a iluze, abychom mohli stoupat k nové a už vědomé Jednotě s Duchem do trojky.

Trojitý taneční krok – jedna, dvě, tři je základní vzor cesty vývoje. Zrcadlí se jak ve velkém tak i v malém, ve stvoření stejně jako v osobním a individuálním, ve všech fázích bytí.

Zrozena z Jednoty prochází duše oddělením, pochybnostmi a krizemi, aby dosáhla poznání a růstu, a tak se mohla vrátit zpět do Jednoty. Po sjednocení vždy následuje nová polarizace, aby před nás postavila nové téma, nový úkol, nový stupeň vědomí.

Tento princip zajišťuje, že se nic neztratí a že existence polarity nepovede ke zmaru, nýbrž k vyššímu bytí, ve kterém jsou obsaženy zkušenosti, láska a vyšší vědomí. Předpokladem toho je výzvu přijmout a prožít to. Ve stejné míře, v jaké roste naše vědomí, roste také náš duševní princip.

^{K části 3}

_{Zdroj: Michael Stelzner, Die Weltformel der Unsterblichket, 1996}